Para mi sonriente amigo de Tuxtla

Guatemala

110 tisic km2, 11 milionu obyvatel

60% populace jsou Mayove

vetsina mayskych zen nosi tradicni obleceni, ktere si tkaji (bohate zdobene sukne a bluzy, volne splyvajici pres)

guatemalskou národní měnou je guatemalský quetzal (Q), který se dělí na 100 centavos. Jmeno (kecal) je odvozeno od ptacka, kterym je statnim symbolem. Kurs čini cca 7,51 Q/1 USD.

Den 1.

Prilet na mezinarodni letiste Aurora v Guatemala City

Guatemala City neni na prvni pohled moc hezke mesto, domy vypadaji vystavene docela nadivoko, ale ma docela jednoduchou dopravni ctvercovou strukturu, s ulicema pojmenovanymi cisly, coz velmi usnadnuje orientaci a pocitani bloku domu I pro nove prichoziho. Velmi zajimave se mesto jevi z pohledu z letadla. Zeme, na kterem stoji, je jako by popraskana, jdou videt hluboke ryhy, domy vsak stoje pouze nahore, a tyto "ostruvky" jsou spojene mezi sebou kudy to jde, popr. mosty.

Vecer jsme se nahodou pri navsteve kostela zucastnili tradicni svatby. Vecer jsme okusili mistni kuchyni a seznamili se s mistnimim mokem - Gallo (Kohout). Po prvnim sklenici lehce zveda naladu. Po druhe jiz propuka veselost. Tretiho Gallo se bez doprovodneho stravovani nedoporucuje :-)

Take jsme shledli prvni velikonocniho procesi - zobrazeni Jezise Krista nesouciho kriz nese na zadech 200 muzu podpirajicich se holemi. S timto nakladem klickuji v uzkych ulickach mesta.

Den 2.

Traverz pres jizni cast Guatemaly az do Puerto Barrios. nase nateseni na karibskou plaz ovsem bylo zchlazeno spinavym pristavem plneho transportnich konteineru firem Deli, Chiquita atd., kantyn a nocnich klubu pro zamestnance v mistnich docich.

Ubytovali jsme se proto v jedinem slusnem hotelu, ktery stal u more, a vykoupali se bazenu :).

Den 3.

Tentokrat nas cekal transport po vode. Nastoupili jsme poklidne do motoroveho clunu s ostatnimi 16 lidmi a decky se zmrzlinami. Lodka pomalu vyjela z pristavu, otocila se smer mestecko Livingstone, kam se neda jinak dostat nez po mori, jelikoz lezi obklopen z jedne strany pralesem a z druhe morem. Avsak akcelerace clunu sebrala dech vsem. Padili jsme po vlnach jako vitr, nikdo v tu chvili nevedel, ceho nebo koho se pridrzet driv, nanuky skoncily nejdrive rozmazane po detskych oblicejickach, a nakonec ve vode. A deti s brekem. Kolega vypadal taky docela vyjukane. Me se to pri pomysleni na 30 minut drsnych dopadu na vlny na tvrde sedadlo taky moc nezamlouvalo, ale pak jsem si rekla, ze realne vypadnout ze clunu nejde, a ze je to rozhodne dobrodruznejsi nez v autobuse. Tak jsem vytahla fotak a jednou rukou jeste fotila mihajici se brehy. Nakonec jsem cely zazitek zhodnotila jako jeste lepsi nez Superman v americkem zabavnim parku Six Flags. Kolega uplne stejneho nazoru nebyl, ale musela jsem s nim soucitit, kdyz se mi sveril, ze pri kazdem dopadu clunu ho vydesena mala cernosska holcicka nesmlouvave dloubala hubenym loktikem do kycelni kosti :-)

Livingstone pusobil dojmem mista zijiciho velmi poklidnym tempem zpusobeneho tropickymi teplotami a vlhkosti, pri ktere se clovek spoti vyslapnutim ze sprchy. Vsechny jeho aktivity byli soustredene na turismus. Zajimavosti mista je, ze zde zije komunita africkych cernochu, kteri ovsem nikdy nebyli otroky. A taky ze puvodne pouzivali 2 jazyky: jeden pro muze a jeden pro zeny.

Veskere zasobovani pristavu musi byt zajistovano po vode, mistni maji z vlastnich zdroju pouze prirodni materialy, jako jsou banany a kokos, ze ktereho ovsem umi vyborny a osvezujici napoj zvany COCO LOCO, v preklady blaznivy kokos. Jedna se o otevreny kokos, do ktereho se prida rum a cukr.

Co se tyce naseho doufani v bilou plaz s tyrkysovym morem, nase nadeje se opet nevypnily. Ac se v dali more krasne modralo, voda u brehu byla hnede zbarvena a nikdo se v ni nekoupal. Nasi touhu po osvezujici koupeli jsme si ale nakonec splnili v nadherne prirodni tunce 7 oltaru, kaskadovite ricce s nadhernou a aspon sladkou vodou, obklopenou pralesem.

Den 4., 5.

Opustit Livingstone se bohuzel neda nijak jinak nez opet po vode. Tentokrat jsme zamirili do mestecka Río Dulce (Sladka reka), do ktereho se pluje prave po teto rece. Ta se pomalu line ve svych meandrech obklopena pralesem. Na brezich maji sva obydli mistni Mayove, kteri tu ziji tak jako kdysi pred staletimi. V rece lovi ryby, koupaji se v ni a vyrabeji suvenyry pro turisty. Par lepsich slamenych chysi slouzi i jako hotylky pro turisty, kteri maji radi opravdovou exotiku. Je zde moznost zajit si na opravdovou turu pralesem. Z pristavu Rio Dulce jsme odjeli autobusem druhe tridy i se vsema slepicema smer Santa Elena na severu zeme. Cestou nas zastavila policie, cely autobus musel ven, a zacali hledat drogy. Asi po 10 minutach vynesli ven bednicek nejakyho ovoce podobneho citronu, ze to se prej taky nesmi. Jeste ze slepice mohly pokracovat s nami :)

Santa Elena na nas take nezapusobila jako malebne misto - prasne ulice plne aut a motorek a stanku s ovocem a vsim moznym. Cilem nasi cesty ovsem lezelo oprostred jezera. Na ostruvku, ktere je nyni plne hotelu pro turisty, kdysi stavaly mayske pyramidy a chramy, spanele je vsak udajne ze strachu pred Bohem vsechny zborili.

Ubytovali jsme se v prijemnem hotylku s nadhernym bazenem a uzivali si dovolenkovou atmosferu. Nasledujici den nas totiz cekal jeden z vrcholu vyletu – navsteva Narodniho parku Tikal, jednim z nejvetsich a nejkrasnejsich center mayske civilizace vubec. Uprostred pralesa se tu tyci desitky pyramid vysokych az 60 metru. Pohled na ne opravdu bere dech. Udajne jsou tak vysoke proto, ze protoze jsou to hrobky, a podle mayske tradice si kazdy nasledovnik tehdejsich vladcu zaslouzil vetsi poctu, proto se pyramidy postupne vrsily, az do dnesni vysky. Po zaniku civilizace ovsem zustali ztracene v pralese a uplne zarostly vegetaci. Proto take unikly ocim dobyvatelu a prezili do dneska. Dnes je vetsina z nich odkrytych, ale zajimave je to, ze ty, co na nich jeste porad lezi porost, opravdu temer neni mozne rozpoznat od prirodniho pahorku.

Den 6.

Tentokrat jsme se vydali s jednou cestovni kancelari do tzv. Zabavneho pralesa, kde jisty guatemalsky politik provozuje ruzne atrakce pro turisty a areal ma hlidany vlastnimi vojaky. Sluzby byly velmi predrazene, zazitek prumerny.

Opravdove dobrodruzstvi ovsem pro nas zacalo v noci, kdyz jsme se rozhodli stravit noc v autobuse nazpet do Guatemala City. Auto cestovni agentury nas vyzvedlo v cas odjezdu autobusu, a samotny autobus vyjel o 45 minut pozdeji. Nase sedadla byla samozrejme obsazena, ridic vsak bez rozpaku cestujici – domaci, ne cizinci - presadil jinam. Toho jsme si vsimli uz drive, ze cizinec ma vesti pravo na sezeni v autobuse nez obycejny Guatemalec. Uvolnena sedadla ale nebyly zadna vyhra. Cislo 3,4, ackoli zcela oddelena od ridicovy kabiny prepazkou a dvermi, znamenala zadny spanek.

Ridic, podle mne silenec, delal cetne zastavky (express asi neznamena primy spoj), a pri kazde se rozletely dvere, rozvitila se vsechna svetla, a velmi hlasite vyzyval k vystupovani, pricemz do kolegy neustale vrazeli cestujici. Me se vicemene darilo spat, kdyz v tom dalsi zastavka, a ridic, tentokrat aniz by rozsvitil svetlo, krici: “Dal nejedu, ale zrovna jede kolem autobus, tak vam radim, aby jste si pospisili a prestoupili si!” Takze jsme si rychle sbalili batuzky a tesili se, ze peklo skonci.

Napadlo me pospisit si a zabrat volna mista. 2 posledni mista v zadu na petce. Rozvrzana sedadla, me operadlo melo rozbyta pera a nedalo se polozit. Na jednu cestujici zjevne autobus moc dobre nezapusobil, kdyz ji novy ridic vysvetlil: “Jo pani, tohle neni prvni trida”. Kamarad konecne usnul, a ja, ackoli uz jsem oka nezamourila, jsem byla rada, ze konecne nemrznu kvuli blby klimaticaci.

Den 7. – Velky patek

Na Velky patek se konaji v mestecku Antigua Guatemala, asi 45 km od hlavniho mesta, obrovska velikonocni procesi, trvajici az 12 hodin, a konci v 5 hodin v noci. Nastoupili jsme do americkeho po guatemalsku vyzdobeneho skolniho autobuse, coz byl mimochodem take obrovsky zazitek, jelikoz do nej ridic nabere podle me min. 100 lidi(na sedadlech sedi az po 5 lidech a v uzounke ulicce stoji a sedi na pulkach zadku dalsi. Neplati se pri vstupu, jelikoz se nastupuje do volnych skulin i zadnimy dvermi. A proto se behem jizdy do davu vydava vyberci, ktery se i treba s docela velkym pupkem neustale premistuje jako bublina dozadu a dopredu .

Znacne pomuchlani jsme vystoupily v Antigua, a jako prvni za ukol jsme si dali najit ubytovani, coz je zde na Velky patek vec velmi obtizna. Doporucili nam Hotel Santo Domingo, coz byl puvodne dominikansky klaster. Pri vstupu nas okouzlila nadherna velikoncni vyzdoba a vune kadidla. Upne uzasna atmosfera, krasnejsi misto-originalnejsi hotel jsem nikdy nevidela. Zklamanim nam ovsem bylo, kdyz nam na recepci oznamili, ze primo v hotelu volne pokoje nejsou, pouze nekde pobliz za pouhych $200. Takze jsme se vydali hledat dal, nakonec dokonce i uspesne, ackoli premrstena cena v trihvezdickovem hotelu nas trochu nastvala. Na Velky patek tady bohuzel rostou ceny na dvojnasobek. Ale konecne se osprchovat a nasnidat pomuze zapomenout :)

Odpoledne jsme si sli prohlidnout mesto, koberce kvetin na ulicich a velikonocni procesi. Mestecko bylo plne jak zahranicnich turistu, tak i domacich. U nich nas zaujalo, ze neustale jedi. V parcich nebylo jedine mistecko volne kvuli piknikarum. Kazdopadne nas zcela okouzlilo, take proto, ze je obklopeno 3 sopkama.

Den 8.

To by samozrejme nebylo, abychom se na alespon jednu sopku nevydali. U cestovni kancelare, snad jedine otevrene o svatcich, jsme si zajistili odvoz, i kdyz nas moc nepotesili odjezdem v 6 rano (po predchozi temer probdele noci). Ale co, na hory se musi rano, to vi preci kazdej dobrodruh :)

Takze jsme vypadli z naseho predrazeneho hotelu i bez snidane, nastesti jsme si tam mohli nechat batoh, a ujizdeli si smer sopka Pacaya, jedina aktivni ze sopek kolem Antiqua. Po silnicce z vulkanickeho materialu jsme se vysplhali az ke stredisku narodniho parku, kde se nas ujal pruvodce. 3 kilometry do docela strmeho kopce usnadnovaly spoute damam konske taxiky. Ostatni, kteri sli po svych, klickovali mezi konskym trusem a doufali, ze neuklouznou :). Mimochodem se nam take dostalo varovani, ze kdo nema poradne boty, bude z nich mit barbeque.

Pruvodce nam ukazoval spoustu zajimavosti vulkanicke cinnosti, ruzne barvy sopecneho popela, podle ktere se pozna, ze ktere sopky sem popel pri vybuchu dopadl. Porovity material erodovane lavy zase pomaha uchranit rokniky pred sesuvy pudy, jelikoz vodu pri hurikanech rychle propusti. Naopak se ale rychle odnesou ziviny z hornich casti, a slouzi proto predevsim jako pastviny. V urodnejsim dolnim pasmu se pestuje predevsim kava a kukurice.

Vysokym lesem jsme mezitim vystoupali do krovinateho pasma a az na uplnej golfovej travnicek, kde nas prekvapil uzasny pohled na hlavni krater sopky . Cela spicka byla tvorena cernymi ztuhlymi proudy lavy a vychazel z ni dym. Na jednom miste bylo videt 2 proudy vytekajici zhave lavy a diky efektu vzduchu, ktery lze mimochodem take videt na letnim ohnickem nam bylo jasne, ze pod ztuhlou lavou to asi bude docela zhave. Mysleli jsme proto, ze zde cesta konci, ale pruvodce se rozbehl dal po drolici se lave pod nohama, s poznamkou, ze tekuta lava je 5 metru pod nami. Takze jsme se skrabali dal, s cilem dostat se bliz vytekajici lave. Pripadali jsme si jako v saune, a pruvodce, ktery cestou posbiral par sucheho chrasti, ho polozil do jedne skuliny a klaciky se okamzite vznitily. Podrazky mych sandalku se zatim drzely, ale stejne jsem se nemohla zbavit pocitu, ze citim palici se gumu. Kousek od nas se mezitim sesunul kus svahu, kde lava take zatim jeste neztuhla. Po asi 300 m se pruvodce konecne zastavil, ze jit dal uz je presprilis riskantni. Temer pod vrcholem jsem ale zahledla dobrodruhy jak se splhaji dal. Docela adrenalin, kdyz se svah muze kdykoli utrhnout jako zhava lavina.

Cesta nazpatek probehla klidne, jeste narvanejsim skolnim autobusem zpatky do Guatemala City, konecne normalni hotel, a posledni vysilujici vstavani ve trictvrte na ctyri rano na letadlo smer La Ciudad de Mexico.

CARNEVAL VERACRUZ V patek vecer jsme vyrazili na 5ti hodinovou cestu do Veracruz, v autobuse nas sedelo asi 10 zenskejch. Dorazili jsme ve 2 v noci, pulka z nas se vydala s batohama do baraku, ktery pronajala kamaradka, a kdyz jsme tam dorazili (diky bohu uz tam taky dorazili lidi s klicem, akorat, ze jich bylo 9, coz nas znacne prekvapilo, protoze jsme meli uz predtim postel na 3 lidi a vsehovsudy asi 3 spacaky :))). Pak jsme jeli nazpatek do centra, pruvod uz byl samozrejme pryc, tak jsme sli s Patricii na jednu diskoteku, kde jsme na nikoho znamyho nenarazily, akorat jsme si koupily pivo - Michelada, coz je pivo s citronem a soli a s chili, ale bohuzel to byla kubanska Michelada y bylo v tom i Maggi a chutnalo to jako polivka, no des :) Pak asi ve 4 konecne dorazili dalsi a tak jsme se vydali do baru, kde se schazi neunavni parmeni, kdyz se zavrou vsechny diskoteky. Tam jsme teda poctive taky zaparili asi az do 6 do rana. Druhy den jsme vyrazili spolu na plaz, prej panenska a nejlepsi. Takze hned zdali jsme uvideli aquapark a hotely a prestali si delat iluze :) Ale stejnak to bylo fajn. Normalne je tam na tej strane mexickeho zalivu cernej pisek, nebo resp. sedivej. A pak jsme si koupili vykuchanej kokos a ananas predelanej na sklenicku, a prodavala to tam takova malicka holcina, tak jsem ji prizvala, at si jde s nama sednout a kecali jsme. Stracne me bavi bavit se tady s cizima lidma, jsou neuveritelne pratelsti. Pak v 6 zase zacinal karneval a tak jsme pripraveni ocekavali, co se bude dit. Byl to pruvod docela podobnej tomu v New Orleans, sice nehazeli koralky, ale o 100 % akcnejsi a rozjetejsi.Vsichni na nabrezi, meli tam postavene tribuny a spoustu stanku s pivem a tacos. Pac jsme nemeli moc penez, tak jsme se akorat tak pripili a zbytek dodala atmosfera. Potkali jsme tam zase spoustu cizich lidi (teda krome zadnejch znamejch z baraku) se kteryma jsme se perfektne bavili, taky znamy Australce a Brazilce z Mexica City, a pak jsme tancovali v pruvodu a byla tu super jizda narez odvaz :)). Potom jsme sli zase na diskoteku, kde teda uz jsme se konecne shledali s ostatnima, a zase party az do rana. Az jsem se sama sobe divila, ze jeste zvladnu takovehle ponocovani. V nedeli pak, posledni den, jsme okoukli mesto, mimochodem nic moc, je naplanovane HODNE random, a krome kolonialniho namesti docela bida. Ale je to hlavni pristavni mesto Mexika. Cekali jsme az do 6 na dalsi pruvod, kterej sice nebyl uz takovy odvaz, taky se dostavila nejaka ta unava, ale zase jsme potkali skvely typky, jenom jsme je poprosili o foto a pak jsme s nima zustali az do konce. I kdyz ze me byli zase uplne hotovy a asi 20 krat se se mnou vyfotili, tak byla sranda. No a v pul jedenacte jsme nasedli na bus a ve 4 rano dorazili (ja mrtva) do Mexica.Tam jsme si vzali taxi, kterej nas vzal jednou ctvrti, kde se normalne prebirali odpadky na ulici a stali tam prostitutky. Pak 2 hodiny spanku, prebalit batoh a ted jsem zase na pracovni ceste v Hidalgu. Celej den samorejme polospim, ale nastesti jsme prijeli docela pozde a odjeli do hotelu docela brzy :)

Dalsi prostredky kubanske verejne dopravy


Riksa



















Metrobus do ktereho se vejde az 500 lidi
















Pan na osliku














Ja na kole




Traktoru se bohuzel dosud prilis na Kube nevyuziva

KUBA (110 000km2, 11 mil obyvatel)

…letenka koupena, slíbené volno, kufry sbaleny, nastudovaný průvodce, našetřené peníze pečlivě uschované

24.12. - Prijezd

Ráno se probudím na letadlo, a tak mě napadne: proboha! co když potřebuji na Kubu vízum! Ještě k tomu česka narodnost…bleskove zkontroluji internetove stranky a stoji to tam cerne na bilem: „Obcane České Republiky potrebuji ke vstupu na Kubu vizum.“ No nic, kdo vi, kolik penez tedy padne na uplatky celnikum. V metru mam sraz s Lukaszem, ten si na vizum samozrejme také ani nevzpomel, ach jo, chlapy.

Na letisti nas ovšem ceka zachrana, turisticke vizum totiž potrebuji uplne vsichni cizinci a da se na letisti koupit za $ 15.

Let z Mexika City do La Habany trva 2 hodiny plus 1 hodina casovy rozdil. Po pristani nas jiz v tubusu pripravenem pro vystup z letadla prekvapila matne znama zatuchla vune, jako v dome za starych casu.

Havanske letiste jsme prosli bez problemu, ale byli jsme velmi radi, ze jsme si nedali zavazadla do check-in, jelikoz zastup lidi u okenka na ztracena zavazadla nebyl maly. Také jsme si hned smenili peníze na mistni bony – konvertibilni pesa. Kuba ma totiž podobne jako u nas driv 2 meny. Narodni menu, kterou mohou platit pouze Kubanci a menu konvertibilni, která je nastavena silnejsi nez americky dolar a pokud si ji chcete koupit s dolary, nauctuji vam 10-ti% komisi. Toto opatreni nas neprijemne prekvapilo, jelikoz nam v Mexiku komentavali, ze na Kube jsou třeba dolary. Nastesti jsem sebou mela mexicka pesa i eura, takze jsme na smene snad tolik neprodelali. Další uvitani turistu je v podobe taxi do La Habany, kteří si uctuji $20. Zeptali jsme se tady jiné dvojice, zda mají stejnou cestu, a usetrili jsme tedy alespon castecne. Také se nam podarilo hned z letiste sehnat ubytovani, mila pani u informacniho stanku okamzite zatelefonovala a domluvila nam nejlevnejsi ubytovani primo v Centru. Po ceste z letiste jsme spatrili první propagandisticke billbordy oslavujici 49. vyroci revoluce, hrdiny rezimu a povzbuzujici hlasky Fidela jako napr. „Vamos bien“, coz znamena je nam dobře, jde nam to.

Taxi nas zavezl k domu, kde jsme měli bydlet a při vystupovani z auta jsme malem zakopli o mrve kotatko lezici na ulici. Pach ulice mi vůbec moc prijemny nebyl. Nadherne kolonialni patrove domy v naprosto ubohem stavu s vlajicim pradlem na snure vsude kolem. Pohled na nas dům nas trochu uklidnil, byl novejsi, a mel 10 pater, coz znamenalo vetsi klid od rusne ulice, kde vsichni poslouchaji velmi hlasitou muziku. Nas pokoj byla také uleva, jelikoz se v nem nachazelo vse, co je zapotrebi k poklidnemu spocinuti znaveneho turisty vcetne ciste koupelny s teplou vodou.

Po vzbaleni jsme se konecne mohli vydat do havanskych ulic na stedrovecerni veceri. Nase bytna vypadala, ze Vanoce neslavi, a počet lidi na ulici nas také utvrzoval v tom, ze lide tu moc svatky neslavi. Vzdyt volno 25. 12. zde zavedli teprve před par lety při navsteve Jana Pavla II. Najit ovšem slusnou restauraci v poloosvetlenych ulicich při první vyprave se ukazalo jako narocny úkol. Skoncili jsme tedy u venkovni restaurace/stanku s mistnim typickym jidlem Congri se smazenym kuretem. Congri je smes ryze a cernych fazoli, které obarvy ryzi na fialovo. Také se mu říká Krestane a Maurove. Po veceri se nam podarilo najit i bar s zivou muzikou, kde jsme si vychutnali po narocnem cestovani mistni pivo.

25.12. – La Habana -Centro

Druhy den jsme se probudili do krasneho rusneho rana. Pohled z koupelny z 9. patra na strechy Havany byl ohromujici. Ackoli se domy ve verejnem vlastnictvi hrouti, město je plne zivota. V planu bylo projit část města zvanou Centro Habana. Jeho hlavnimy symboly jsou Capitolio, které vypada jsou Washingtonsky Capitol a byl zde postaven ve 20. letech. Na namesti kolem se nenachazi skoro nic, jen několik zastavek autobusu a metrobusu (které taha kamion a ma kapacitu 300-500 lidi) a mistnich deti hrajici baseboll ci jezdi na koleckovych brusli po mramorovem chodniku. Od Capitolia vede ulice Paseo de Marti. Ulice v La Habane mají bud jmeno, nebo cislo. Komunisticky rezim všechny puvodni jmena

ulic prejmenoval po narodnich a cizich revolucnich hrdinech, ale pokud se zeptate nekoho mistniho na ulici pod timto novym jmenem, opravdu nebude mit tuseni. Nikdo si na nova oznaceni za 50 let nezvykl. Podel Paseo de Marti (Jose Marti byl něco jako kubansky Lenin / otec revoluce; na ulici se doptate pod jmenem Prado) se nachazi několik hotelu, které jsou opravene a Museum revoluce. Ulice usti az na nabrezi Malecon, které omyva Atlanticky ocean a ze ktereho je videt moderni část města Vedado a přes habanskou zatoku lezi pevnost la Cabana a socha Jezise.

Toto nabrezi byvalo velmi zive a

krasne, nam ale pripadalo dost opustene, potkali jsme akorat poulicni muzikanty cekajici na vyfoceni se s kolemjdoucimi turisty a rybare lovici ryby ve vode znecistene olejem. Prosli jsme několik ulic stranou turisticke zony. Klasika – neudrzovane domy, muzika, riksi. V Habane totiž nikdy nejsou zacpy ani kolony aut. Vidite spoustu americkych aut ze sedestatych let, ktere slouzi jako colectivos – taxiky s pravidelnou trasou. Další generaci havanskeho automobiloveho parku jsou ruske Lady a polske Fiaty (videla jsem dokonce i jednu Skoda MB). Ty jsou pravdepodobne v soukromem vlastnictvi Kubancu. A pak tu jezdi i par modernich aut (Pequeot, VW, Citroen), které ovšem slouzi jako taxi pro turisty. Cizinci totiž do mistnich autobusu ani colectivos nesmi. Také je nesmi vzit mistni riksa – bicitaxi, zakazuje to zákon asi 2 roky stary. Nahrazkou jsou Coco-taxi, něco jako motorka se tremi koly.

Malo automobilistu však neznamena cistsi ovzdusi. Stara auta, ruske autobusy a nakladni auta bez katalizatoru jezdici na jakousi nahrazku benzinu vypousteji dymy jako parni lokomotiva.

Vecerni prochazku po Maleconu nam prerusila tropicka bourka, rozhodli jsme se proto najit utociste pod stany jedne restaurace. Všechny stoly jiz byly obsazene, jedna dvojice nam však nabidla prisednout si k nim. Byli velmi pratelsti, vypraveli nam o mistnim 1. maji, kuchyni, obycejnem zivote, o situaci u nas, o nemoci Fidela, kvuli které zrusili mistni karneval a pozvali nas na pristi den k sobe domu na veceri. Protože jsme chteli na prespristi den z La Habany odjet, pozvali jsme je tedy na Mojito a na veceri ještě tentyz den. Lukaszovi pomohli sehnat krabici doutniku za $ 50. Mistni nejznamejsi znacka se jmenuje Kohiba a kouri ji i Fidel. Delnici v tovarne vydelavaji $ 15 mesicne a jedna krabice s 25 doutniky se prodava za 300 Eur. Proto si delnici nosi doutiky domu, a také krabice a ochrane znamky, aby je pak mohli na ulici prodat turistum levneji. Lukasz se rypave zeptal, jestli to jako kradou, coz pochopili jako vtip a souhlasili, ze vlasnte ano J

26.12. – Havana Vieja

Jelikoz je v tropickem podnebi třeba hodne pit, kazde rano nas cekal nesnadny úkol najit obchod s balenou vodou v 1,5 lahvi ($ 2). Tento den nam to trvalo 2 hodiny. Teda vcetne pulhodinove fronty v bance na smeneni penez. Hustota obchodu je tak 1 na 1 blok domu a to jsme nevideli zadne odevy, zelezarstvi, obuv, pekarnu …az na jednu obchodni ulici. A fronty tu jsou téměř před kazdym obchodem, zvlaste se znackovym zbozim.

Pak jsme měli v planu jit na autobusove nadrazi. Protoze se však nachazelo docela daleko, vratili jsme se jinou cestou – postrani ulici na stanoviste coco-taxi. V tom na me cosi skocilo a snazilo se mi strhnout fotak, který jsem mela přes rameno nestrezene na zadech. Kriminalnikovi se však jeho umysl nezdaril a se zakletim zmizel tak rychle, jak se vynoril. Ackoli se o Kube říká, ze je velmi bezpecna, po této zkusenosti me uz chut poznavat skryta zakouti Habany trochu presla.

Na autobusovem nadrazi nas v cestovni kancelari oslovil mlady muz, ze uz sice není místo v autobusu, ale ze poskytuji taxiky za stejnou cenu s vyzvednutim v miste bydliste. Takoveto obchody za provize tvori docela pohodlnou sit pro turisty, pro které je to vyhodne také, jak zminim v nasledujicim textu.

Z nadrazi jsme presli na Namesti revoluce, kde Fidel Castro recnil az k 1,5 milionu davu Kubancu. Jelikoz na tomto namesti není zadny stin, musí to byt dost utrpeni. Na konci namesti je znamy obrazec Che Guevary s napisem „Hasta la Victoria Siempre“ (vždy az do vitezstvi). Jako tribuna namesti slouzi socha Jose Martiho s vyhlidkovou vezi a museem. Za pomnikem je ustredi sekretariatu Kubanske komunisticke strany CPP. Zde ma i oficialni kancelar Fidel, ale jeden Kubanec nam řekl, ze kde je jeho skutecna kancelar nikdo nevi. Také nikdo nevi, v jake nemocnici lezi a v jakem stavu se nachazi. Neprozirave jsem si chtela pomnik fotit z mista, kde byly hlidaci budky vojaky, kdyz me jeden z nich chtel poslat pryc, ze tam stat nemuzu. Tak jsem mu odpovedela ze ahorita (spanelsky hned, ale je to hodne neurcite) uz jdu, coz ho ocividne rozcililo a kolemjdouci kubanec me poradil, ze s tema se radsi bavit nemam J

Odpoledne jsme se vypravili na prohlidku ctvrti Habana Vieja – Stara Havana, coz je nejturistictejsi část města. Po tom vsem upadku, co jsme videli v Centru, nas prekvapili opravene domy podel hlavniho Boulvaru s jednim obchodem vedle druheho, restaurace a bary, suvenyry, plne turistu opalenych z plazi z Varadera. Ve Stare Habane je několik skvostu: Plaza de las Armas, namesti Frantiska z Asissi, Stare namesti a namesti s katedralou. Všechny jsou jako vymalovane, s nadhernymi kamenymi kostely ze 16. stoleti, sprezenimi s konmi a restauracemi se stoly venku. Před katedralou cihaji na cizince mulatky v tradicnich africkych pestrobarevnych satech k foceni za 1 peso. Stary Kubanec ci Kubanka pokurujici obrovsky doutnik si také rekaji o 1 peso.

Vecer jsme se s mirnymi obavami vydali na navstevu k nasim kubanskym pratelum se ctvrthodinovym zpozdenim. Kupodivu Kubanci jsou ale opravdu dochvilni, cemuz se opravdu po mexicke zkusenosti tezko veri. Vstoupili jsme do klasickeho kolonialniho domu, v první mistnosti naprosto chybel nabytek a v mistnosti 4x4 metry, kde naši znami spali, stala manzelska postel, nocni stolky, dve velmi stara kresla, tyc na ramynka s oblecenim, botnik, ruska lednice a ruska televize. Strop těchto domu je skoro 5 metru vysoky, nektere rodiny si je proto prehrazuji i na 2 mistnosti. Pani, se jmenovala Myladies, mela 39 let a byla babickou (první dite v 15 letech, vnucka byla uz 5 let stara). Walter, jeji manzel, mel jedno dite s Italkou, které zije v Italii. Usadili nas k televizi ve které bezela mexicka telenovela s reklamama napr. i na americky Walmart. Cele rodiny tu skoro vsechen volny cas sleduji televizi. Je jich tu asi 5 kubanskych, dále mají prijem z Mexica a Venezueli nebo americkou CNN ve spanelstine. Mezitim nam manzel jedne z dcer pripravil michanz koktejl Daiquiri a prostrel se stul v te mistnosti bez nabytku. Je pry tezke sehnat v Havane nabytek. Myladies mi prozradila, ze krasny ubrus na stole koupila pod pultem v jednom obchode s bonama (konvertibilni peso) za narodni menu. Jidlo nam pripravili vyborne, Congri, kousky hoveziho (na Kube se nesmi zabijet kravy), brambory a salat. Walter, který pracoval jako ridic bicitaxi (byvaly boxer) nam nabizel projizdku po Vedadu, to jsme ale nakonec neprijali kvuli tomu zakazu.

27.12. Trinidad

Rano nas presne na minutu vyzvedl taxikar, a s další dvojici Noru jsme stravili 4 hodiny na ceste do mestecka Trinidadu na jiznim pobrezi. V Trinidadu nam taxikar hnedka nabidl ubytovani u svých pribuznych, ale jelikoz měli plno, zavolal nekomu jinemu a taky nas tam hned odvezl. Ubytovani to bylo opet pohodlne a pekne, ale obzvlaste privetivost hostitelu nas potesila. Pomalu jsme se naucili Kubancum duverovat. Zacnou vam velmi spontane nabizet spoustu věci, ale když clovek nevi, jestli za to něco chce nebo proc to dela je tezke poznat. Nastesti jsme se s naší spanelstinou vsude dorozumeli a byli schopni vsem nalezite vyjadrit diky.

Novy bytny nam nabidl domaci stravovani, které nam velmi zjednodusilo život, jelikoz volba mezi pizzou a smazenym kuretem opravdu není jednoducha a také nam zapujcil mapu mistnich hor. Vylet do hor nas zaujal, a on nam hned zaridil taxi na rano.

Ještě tentyz den jsme se vydali na prochazku Trinidadem a nemohli jsme uverit svým ocim. Krasne malebne mestecko, vse opravene a ciste, samoobsluhy s potravinami. La Habana i Trinidad jsou města Unesco, ale pece o tyto pamatky je nesrovnatelna. Trinidad je vylozene turisticke stredisko a vsichni obyvatele z cestovniho ruchu zijou. Poskytuji sluzby, ubytovani, vyrabeji suvenyry, doutniky, hraji v kapele, popr. zebraji. Trh s mistnimi suvenyri je opravdova pout a po vecerech se kona spousta kulturnich akci.

Vecere v domacim prostredi byla naprosto vynikajici a tak jsme domacim téměř blahorecili. Trapenim se však pro mne stala nasledujici noc, ponevadz me zaskocil cestovatelsky prujem a tak jsem vybalila drahocene lekarskeho uhli (na Kube se prakticky leky sehnat nedaji, proto zde doposavad preziva Santeria / kubanske woodoo, jehož knezi poskytuji prirodni medicinu).

28.12. – Vodopad a plaz

Rano jsem se presto s ostatnima vydala na vypravu do horskeho destneho pralesa se zasobou uhli a toaletniho papiru ( v pruvodci Kuby, který jsem nasla v mem pokoji jsem se docetla, ze kubanske zachody jsou vetsinou bez papiru a bez prkynka a obcas netece voda, proto jsem si sebou toaletak zabalila a zaroven jsem na Kube pochopila, proc moje mamka sebou do dneska vsude vozi toaletak J)

Taxikem jsme dojeli po serpentynach az do vesnice v horach uplne zahalene v mlze. Tam jsme vystoupili, zaplatili $ 7 na udrzby cesty (zdaleka nevypadala udrzovana) a po uzke cesticce jsme setupovali pralesem az k nadherne kaskade vodopadu, pod niz se nachazela prirodni nadrz asi 20x10 metru. Ja a Norka jsme se prevlikli do plavek a skocili jsme do naprosto ledove vody, která pro nas byla v dusnem horkem počasí ozdravnou lazni. Další lazen se konala po vystupu nazpet, kde stoji na konci cesty palmova chatrc s barem a osvezujim mojitem. Stary barman v tradicni kosili nam mezitim vypravel, ze mistni sedlaci pracuji v druzstvu, pestuji kavu a tu prodavaji státu...

Aby koupani nebylo malo, odpoledne jsme si pujcili 2 stara kola a doslapali asi na 15 km vzdalenou plaz Ancon u Karibskeho more. Byla to parada, stare zelezo s tvrdou sedackou, ale prijemna změna od taxiku, letadel…(v La Habane samozrejme není metro). Nafotili jsme si par obrazku s palmama, bilym piskem a modrozelenym morem a ja se ho vydala okusit na vlastní kuzi. Nadherne tepla voda, ale s bosyma nohama me dno pichalo jako jehlicky. Tak mi doslo, proc mi na parkovisti nabizeli bryle na potapeni, dno totiž bylo porostle koraly, a ty co jsou zkamenele teprv jenom na pul jsou velmi ostre a slapat po nich je samozrejme hrich.

A pak uz byl zapad slunce, další fotozabery a rychle zpatky slapat domu, nez se uplne setmi. Ale ouvej, moje kolo kaput, slapu slapu a nic. 15 km bychom do tmy nezvladli ani s Favoritem, natoz pesky. Nastesti jsem zahlidla autobus jedouci k hotelu, tak jsme utikali na hlavni cestu, abychom ho cestou nazpatek stopli, protože jsem myslela, ze je to mistni beach-bus. Tak uz prakticky po tme jsme ho chytli, ale nebyl to beach-bus, ale autobus vezouci kanadske turisty na letiste. Nastesti byl jenom z polovicky plny, takze ochotne soupli nase kola do kufru a my jsme na palube s air-con pokecali s Kanadanama a zazitcich na Kube. Pro me nepochopitelne však stravili svou tydenni dovolenou v balicku na plazi a v malebnem Trindadu, aniz by si zajeli na vylet do blizouckych hor (ale co, aspon tam zatím není tolik turistu), ale nepodivali se ani do La Habany. A bez znalosti spanelstiny se podle me o zivote na Kube nedozvedeli vůbec nic…(i když Kubanci zakladni zasobu anglickych obchodnich slovicek ovladaji vetsinou dobře)

Kazdou vypravu je třeba zakoncit jednim Mojitem a poslechem zive hudby v baru, a na Kube si to muzete doprat opravdu vsude.