Guatemala

110 tisic km2, 11 milionu obyvatel

60% populace jsou Mayove

vetsina mayskych zen nosi tradicni obleceni, ktere si tkaji (bohate zdobene sukne a bluzy, volne splyvajici pres)

guatemalskou národní měnou je guatemalský quetzal (Q), který se dělí na 100 centavos. Jmeno (kecal) je odvozeno od ptacka, kterym je statnim symbolem. Kurs čini cca 7,51 Q/1 USD.

Den 1.

Prilet na mezinarodni letiste Aurora v Guatemala City

Guatemala City neni na prvni pohled moc hezke mesto, domy vypadaji vystavene docela nadivoko, ale ma docela jednoduchou dopravni ctvercovou strukturu, s ulicema pojmenovanymi cisly, coz velmi usnadnuje orientaci a pocitani bloku domu I pro nove prichoziho. Velmi zajimave se mesto jevi z pohledu z letadla. Zeme, na kterem stoji, je jako by popraskana, jdou videt hluboke ryhy, domy vsak stoje pouze nahore, a tyto "ostruvky" jsou spojene mezi sebou kudy to jde, popr. mosty.

Vecer jsme se nahodou pri navsteve kostela zucastnili tradicni svatby. Vecer jsme okusili mistni kuchyni a seznamili se s mistnimim mokem - Gallo (Kohout). Po prvnim sklenici lehce zveda naladu. Po druhe jiz propuka veselost. Tretiho Gallo se bez doprovodneho stravovani nedoporucuje :-)

Take jsme shledli prvni velikonocniho procesi - zobrazeni Jezise Krista nesouciho kriz nese na zadech 200 muzu podpirajicich se holemi. S timto nakladem klickuji v uzkych ulickach mesta.

Den 2.

Traverz pres jizni cast Guatemaly az do Puerto Barrios. nase nateseni na karibskou plaz ovsem bylo zchlazeno spinavym pristavem plneho transportnich konteineru firem Deli, Chiquita atd., kantyn a nocnich klubu pro zamestnance v mistnich docich.

Ubytovali jsme se proto v jedinem slusnem hotelu, ktery stal u more, a vykoupali se bazenu :).

Den 3.

Tentokrat nas cekal transport po vode. Nastoupili jsme poklidne do motoroveho clunu s ostatnimi 16 lidmi a decky se zmrzlinami. Lodka pomalu vyjela z pristavu, otocila se smer mestecko Livingstone, kam se neda jinak dostat nez po mori, jelikoz lezi obklopen z jedne strany pralesem a z druhe morem. Avsak akcelerace clunu sebrala dech vsem. Padili jsme po vlnach jako vitr, nikdo v tu chvili nevedel, ceho nebo koho se pridrzet driv, nanuky skoncily nejdrive rozmazane po detskych oblicejickach, a nakonec ve vode. A deti s brekem. Kolega vypadal taky docela vyjukane. Me se to pri pomysleni na 30 minut drsnych dopadu na vlny na tvrde sedadlo taky moc nezamlouvalo, ale pak jsem si rekla, ze realne vypadnout ze clunu nejde, a ze je to rozhodne dobrodruznejsi nez v autobuse. Tak jsem vytahla fotak a jednou rukou jeste fotila mihajici se brehy. Nakonec jsem cely zazitek zhodnotila jako jeste lepsi nez Superman v americkem zabavnim parku Six Flags. Kolega uplne stejneho nazoru nebyl, ale musela jsem s nim soucitit, kdyz se mi sveril, ze pri kazdem dopadu clunu ho vydesena mala cernosska holcicka nesmlouvave dloubala hubenym loktikem do kycelni kosti :-)

Livingstone pusobil dojmem mista zijiciho velmi poklidnym tempem zpusobeneho tropickymi teplotami a vlhkosti, pri ktere se clovek spoti vyslapnutim ze sprchy. Vsechny jeho aktivity byli soustredene na turismus. Zajimavosti mista je, ze zde zije komunita africkych cernochu, kteri ovsem nikdy nebyli otroky. A taky ze puvodne pouzivali 2 jazyky: jeden pro muze a jeden pro zeny.

Veskere zasobovani pristavu musi byt zajistovano po vode, mistni maji z vlastnich zdroju pouze prirodni materialy, jako jsou banany a kokos, ze ktereho ovsem umi vyborny a osvezujici napoj zvany COCO LOCO, v preklady blaznivy kokos. Jedna se o otevreny kokos, do ktereho se prida rum a cukr.

Co se tyce naseho doufani v bilou plaz s tyrkysovym morem, nase nadeje se opet nevypnily. Ac se v dali more krasne modralo, voda u brehu byla hnede zbarvena a nikdo se v ni nekoupal. Nasi touhu po osvezujici koupeli jsme si ale nakonec splnili v nadherne prirodni tunce 7 oltaru, kaskadovite ricce s nadhernou a aspon sladkou vodou, obklopenou pralesem.

Den 4., 5.

Opustit Livingstone se bohuzel neda nijak jinak nez opet po vode. Tentokrat jsme zamirili do mestecka Río Dulce (Sladka reka), do ktereho se pluje prave po teto rece. Ta se pomalu line ve svych meandrech obklopena pralesem. Na brezich maji sva obydli mistni Mayove, kteri tu ziji tak jako kdysi pred staletimi. V rece lovi ryby, koupaji se v ni a vyrabeji suvenyry pro turisty. Par lepsich slamenych chysi slouzi i jako hotylky pro turisty, kteri maji radi opravdovou exotiku. Je zde moznost zajit si na opravdovou turu pralesem. Z pristavu Rio Dulce jsme odjeli autobusem druhe tridy i se vsema slepicema smer Santa Elena na severu zeme. Cestou nas zastavila policie, cely autobus musel ven, a zacali hledat drogy. Asi po 10 minutach vynesli ven bednicek nejakyho ovoce podobneho citronu, ze to se prej taky nesmi. Jeste ze slepice mohly pokracovat s nami :)

Santa Elena na nas take nezapusobila jako malebne misto - prasne ulice plne aut a motorek a stanku s ovocem a vsim moznym. Cilem nasi cesty ovsem lezelo oprostred jezera. Na ostruvku, ktere je nyni plne hotelu pro turisty, kdysi stavaly mayske pyramidy a chramy, spanele je vsak udajne ze strachu pred Bohem vsechny zborili.

Ubytovali jsme se v prijemnem hotylku s nadhernym bazenem a uzivali si dovolenkovou atmosferu. Nasledujici den nas totiz cekal jeden z vrcholu vyletu – navsteva Narodniho parku Tikal, jednim z nejvetsich a nejkrasnejsich center mayske civilizace vubec. Uprostred pralesa se tu tyci desitky pyramid vysokych az 60 metru. Pohled na ne opravdu bere dech. Udajne jsou tak vysoke proto, ze protoze jsou to hrobky, a podle mayske tradice si kazdy nasledovnik tehdejsich vladcu zaslouzil vetsi poctu, proto se pyramidy postupne vrsily, az do dnesni vysky. Po zaniku civilizace ovsem zustali ztracene v pralese a uplne zarostly vegetaci. Proto take unikly ocim dobyvatelu a prezili do dneska. Dnes je vetsina z nich odkrytych, ale zajimave je to, ze ty, co na nich jeste porad lezi porost, opravdu temer neni mozne rozpoznat od prirodniho pahorku.

Den 6.

Tentokrat jsme se vydali s jednou cestovni kancelari do tzv. Zabavneho pralesa, kde jisty guatemalsky politik provozuje ruzne atrakce pro turisty a areal ma hlidany vlastnimi vojaky. Sluzby byly velmi predrazene, zazitek prumerny.

Opravdove dobrodruzstvi ovsem pro nas zacalo v noci, kdyz jsme se rozhodli stravit noc v autobuse nazpet do Guatemala City. Auto cestovni agentury nas vyzvedlo v cas odjezdu autobusu, a samotny autobus vyjel o 45 minut pozdeji. Nase sedadla byla samozrejme obsazena, ridic vsak bez rozpaku cestujici – domaci, ne cizinci - presadil jinam. Toho jsme si vsimli uz drive, ze cizinec ma vesti pravo na sezeni v autobuse nez obycejny Guatemalec. Uvolnena sedadla ale nebyly zadna vyhra. Cislo 3,4, ackoli zcela oddelena od ridicovy kabiny prepazkou a dvermi, znamenala zadny spanek.

Ridic, podle mne silenec, delal cetne zastavky (express asi neznamena primy spoj), a pri kazde se rozletely dvere, rozvitila se vsechna svetla, a velmi hlasite vyzyval k vystupovani, pricemz do kolegy neustale vrazeli cestujici. Me se vicemene darilo spat, kdyz v tom dalsi zastavka, a ridic, tentokrat aniz by rozsvitil svetlo, krici: “Dal nejedu, ale zrovna jede kolem autobus, tak vam radim, aby jste si pospisili a prestoupili si!” Takze jsme si rychle sbalili batuzky a tesili se, ze peklo skonci.

Napadlo me pospisit si a zabrat volna mista. 2 posledni mista v zadu na petce. Rozvrzana sedadla, me operadlo melo rozbyta pera a nedalo se polozit. Na jednu cestujici zjevne autobus moc dobre nezapusobil, kdyz ji novy ridic vysvetlil: “Jo pani, tohle neni prvni trida”. Kamarad konecne usnul, a ja, ackoli uz jsem oka nezamourila, jsem byla rada, ze konecne nemrznu kvuli blby klimaticaci.

Den 7. – Velky patek

Na Velky patek se konaji v mestecku Antigua Guatemala, asi 45 km od hlavniho mesta, obrovska velikonocni procesi, trvajici az 12 hodin, a konci v 5 hodin v noci. Nastoupili jsme do americkeho po guatemalsku vyzdobeneho skolniho autobuse, coz byl mimochodem take obrovsky zazitek, jelikoz do nej ridic nabere podle me min. 100 lidi(na sedadlech sedi az po 5 lidech a v uzounke ulicce stoji a sedi na pulkach zadku dalsi. Neplati se pri vstupu, jelikoz se nastupuje do volnych skulin i zadnimy dvermi. A proto se behem jizdy do davu vydava vyberci, ktery se i treba s docela velkym pupkem neustale premistuje jako bublina dozadu a dopredu .

Znacne pomuchlani jsme vystoupily v Antigua, a jako prvni za ukol jsme si dali najit ubytovani, coz je zde na Velky patek vec velmi obtizna. Doporucili nam Hotel Santo Domingo, coz byl puvodne dominikansky klaster. Pri vstupu nas okouzlila nadherna velikoncni vyzdoba a vune kadidla. Upne uzasna atmosfera, krasnejsi misto-originalnejsi hotel jsem nikdy nevidela. Zklamanim nam ovsem bylo, kdyz nam na recepci oznamili, ze primo v hotelu volne pokoje nejsou, pouze nekde pobliz za pouhych $200. Takze jsme se vydali hledat dal, nakonec dokonce i uspesne, ackoli premrstena cena v trihvezdickovem hotelu nas trochu nastvala. Na Velky patek tady bohuzel rostou ceny na dvojnasobek. Ale konecne se osprchovat a nasnidat pomuze zapomenout :)

Odpoledne jsme si sli prohlidnout mesto, koberce kvetin na ulicich a velikonocni procesi. Mestecko bylo plne jak zahranicnich turistu, tak i domacich. U nich nas zaujalo, ze neustale jedi. V parcich nebylo jedine mistecko volne kvuli piknikarum. Kazdopadne nas zcela okouzlilo, take proto, ze je obklopeno 3 sopkama.

Den 8.

To by samozrejme nebylo, abychom se na alespon jednu sopku nevydali. U cestovni kancelare, snad jedine otevrene o svatcich, jsme si zajistili odvoz, i kdyz nas moc nepotesili odjezdem v 6 rano (po predchozi temer probdele noci). Ale co, na hory se musi rano, to vi preci kazdej dobrodruh :)

Takze jsme vypadli z naseho predrazeneho hotelu i bez snidane, nastesti jsme si tam mohli nechat batoh, a ujizdeli si smer sopka Pacaya, jedina aktivni ze sopek kolem Antiqua. Po silnicce z vulkanickeho materialu jsme se vysplhali az ke stredisku narodniho parku, kde se nas ujal pruvodce. 3 kilometry do docela strmeho kopce usnadnovaly spoute damam konske taxiky. Ostatni, kteri sli po svych, klickovali mezi konskym trusem a doufali, ze neuklouznou :). Mimochodem se nam take dostalo varovani, ze kdo nema poradne boty, bude z nich mit barbeque.

Pruvodce nam ukazoval spoustu zajimavosti vulkanicke cinnosti, ruzne barvy sopecneho popela, podle ktere se pozna, ze ktere sopky sem popel pri vybuchu dopadl. Porovity material erodovane lavy zase pomaha uchranit rokniky pred sesuvy pudy, jelikoz vodu pri hurikanech rychle propusti. Naopak se ale rychle odnesou ziviny z hornich casti, a slouzi proto predevsim jako pastviny. V urodnejsim dolnim pasmu se pestuje predevsim kava a kukurice.

Vysokym lesem jsme mezitim vystoupali do krovinateho pasma a az na uplnej golfovej travnicek, kde nas prekvapil uzasny pohled na hlavni krater sopky . Cela spicka byla tvorena cernymi ztuhlymi proudy lavy a vychazel z ni dym. Na jednom miste bylo videt 2 proudy vytekajici zhave lavy a diky efektu vzduchu, ktery lze mimochodem take videt na letnim ohnickem nam bylo jasne, ze pod ztuhlou lavou to asi bude docela zhave. Mysleli jsme proto, ze zde cesta konci, ale pruvodce se rozbehl dal po drolici se lave pod nohama, s poznamkou, ze tekuta lava je 5 metru pod nami. Takze jsme se skrabali dal, s cilem dostat se bliz vytekajici lave. Pripadali jsme si jako v saune, a pruvodce, ktery cestou posbiral par sucheho chrasti, ho polozil do jedne skuliny a klaciky se okamzite vznitily. Podrazky mych sandalku se zatim drzely, ale stejne jsem se nemohla zbavit pocitu, ze citim palici se gumu. Kousek od nas se mezitim sesunul kus svahu, kde lava take zatim jeste neztuhla. Po asi 300 m se pruvodce konecne zastavil, ze jit dal uz je presprilis riskantni. Temer pod vrcholem jsem ale zahledla dobrodruhy jak se splhaji dal. Docela adrenalin, kdyz se svah muze kdykoli utrhnout jako zhava lavina.

Cesta nazpatek probehla klidne, jeste narvanejsim skolnim autobusem zpatky do Guatemala City, konecne normalni hotel, a posledni vysilujici vstavani ve trictvrte na ctyri rano na letadlo smer La Ciudad de Mexico.