Den 4., 5.

Opustit Livingstone se bohuzel neda nijak jinak nez opet po vode. Tentokrat jsme zamirili do mestecka Río Dulce (Sladka reka), do ktereho se pluje prave po teto rece. Ta se pomalu line ve svych meandrech obklopena pralesem. Na brezich maji sva obydli mistni Mayove, kteri tu ziji tak jako kdysi pred staletimi. V rece lovi ryby, koupaji se v ni a vyrabeji suvenyry pro turisty. Par lepsich slamenych chysi slouzi i jako hotylky pro turisty, kteri maji radi opravdovou exotiku. Je zde moznost zajit si na opravdovou turu pralesem. Z pristavu Rio Dulce jsme odjeli autobusem druhe tridy i se vsema slepicema smer Santa Elena na severu zeme. Cestou nas zastavila policie, cely autobus musel ven, a zacali hledat drogy. Asi po 10 minutach vynesli ven bednicek nejakyho ovoce podobneho citronu, ze to se prej taky nesmi. Jeste ze slepice mohly pokracovat s nami :)

Santa Elena na nas take nezapusobila jako malebne misto - prasne ulice plne aut a motorek a stanku s ovocem a vsim moznym. Cilem nasi cesty ovsem lezelo oprostred jezera. Na ostruvku, ktere je nyni plne hotelu pro turisty, kdysi stavaly mayske pyramidy a chramy, spanele je vsak udajne ze strachu pred Bohem vsechny zborili.

Ubytovali jsme se v prijemnem hotylku s nadhernym bazenem a uzivali si dovolenkovou atmosferu. Nasledujici den nas totiz cekal jeden z vrcholu vyletu – navsteva Narodniho parku Tikal, jednim z nejvetsich a nejkrasnejsich center mayske civilizace vubec. Uprostred pralesa se tu tyci desitky pyramid vysokych az 60 metru. Pohled na ne opravdu bere dech. Udajne jsou tak vysoke proto, ze protoze jsou to hrobky, a podle mayske tradice si kazdy nasledovnik tehdejsich vladcu zaslouzil vetsi poctu, proto se pyramidy postupne vrsily, az do dnesni vysky. Po zaniku civilizace ovsem zustali ztracene v pralese a uplne zarostly vegetaci. Proto take unikly ocim dobyvatelu a prezili do dneska. Dnes je vetsina z nich odkrytych, ale zajimave je to, ze ty, co na nich jeste porad lezi porost, opravdu temer neni mozne rozpoznat od prirodniho pahorku.