26.12. – Havana Vieja

Jelikoz je v tropickem podnebi třeba hodne pit, kazde rano nas cekal nesnadny úkol najit obchod s balenou vodou v 1,5 lahvi ($ 2). Tento den nam to trvalo 2 hodiny. Teda vcetne pulhodinove fronty v bance na smeneni penez. Hustota obchodu je tak 1 na 1 blok domu a to jsme nevideli zadne odevy, zelezarstvi, obuv, pekarnu …az na jednu obchodni ulici. A fronty tu jsou téměř před kazdym obchodem, zvlaste se znackovym zbozim.

Pak jsme měli v planu jit na autobusove nadrazi. Protoze se však nachazelo docela daleko, vratili jsme se jinou cestou – postrani ulici na stanoviste coco-taxi. V tom na me cosi skocilo a snazilo se mi strhnout fotak, který jsem mela přes rameno nestrezene na zadech. Kriminalnikovi se však jeho umysl nezdaril a se zakletim zmizel tak rychle, jak se vynoril. Ackoli se o Kube říká, ze je velmi bezpecna, po této zkusenosti me uz chut poznavat skryta zakouti Habany trochu presla.

Na autobusovem nadrazi nas v cestovni kancelari oslovil mlady muz, ze uz sice není místo v autobusu, ale ze poskytuji taxiky za stejnou cenu s vyzvednutim v miste bydliste. Takoveto obchody za provize tvori docela pohodlnou sit pro turisty, pro které je to vyhodne také, jak zminim v nasledujicim textu.

Z nadrazi jsme presli na Namesti revoluce, kde Fidel Castro recnil az k 1,5 milionu davu Kubancu. Jelikoz na tomto namesti není zadny stin, musí to byt dost utrpeni. Na konci namesti je znamy obrazec Che Guevary s napisem „Hasta la Victoria Siempre“ (vždy az do vitezstvi). Jako tribuna namesti slouzi socha Jose Martiho s vyhlidkovou vezi a museem. Za pomnikem je ustredi sekretariatu Kubanske komunisticke strany CPP. Zde ma i oficialni kancelar Fidel, ale jeden Kubanec nam řekl, ze kde je jeho skutecna kancelar nikdo nevi. Také nikdo nevi, v jake nemocnici lezi a v jakem stavu se nachazi. Neprozirave jsem si chtela pomnik fotit z mista, kde byly hlidaci budky vojaky, kdyz me jeden z nich chtel poslat pryc, ze tam stat nemuzu. Tak jsem mu odpovedela ze ahorita (spanelsky hned, ale je to hodne neurcite) uz jdu, coz ho ocividne rozcililo a kolemjdouci kubanec me poradil, ze s tema se radsi bavit nemam J

Odpoledne jsme se vypravili na prohlidku ctvrti Habana Vieja – Stara Havana, coz je nejturistictejsi část města. Po tom vsem upadku, co jsme videli v Centru, nas prekvapili opravene domy podel hlavniho Boulvaru s jednim obchodem vedle druheho, restaurace a bary, suvenyry, plne turistu opalenych z plazi z Varadera. Ve Stare Habane je několik skvostu: Plaza de las Armas, namesti Frantiska z Asissi, Stare namesti a namesti s katedralou. Všechny jsou jako vymalovane, s nadhernymi kamenymi kostely ze 16. stoleti, sprezenimi s konmi a restauracemi se stoly venku. Před katedralou cihaji na cizince mulatky v tradicnich africkych pestrobarevnych satech k foceni za 1 peso. Stary Kubanec ci Kubanka pokurujici obrovsky doutnik si také rekaji o 1 peso.

Vecer jsme se s mirnymi obavami vydali na navstevu k nasim kubanskym pratelum se ctvrthodinovym zpozdenim. Kupodivu Kubanci jsou ale opravdu dochvilni, cemuz se opravdu po mexicke zkusenosti tezko veri. Vstoupili jsme do klasickeho kolonialniho domu, v první mistnosti naprosto chybel nabytek a v mistnosti 4x4 metry, kde naši znami spali, stala manzelska postel, nocni stolky, dve velmi stara kresla, tyc na ramynka s oblecenim, botnik, ruska lednice a ruska televize. Strop těchto domu je skoro 5 metru vysoky, nektere rodiny si je proto prehrazuji i na 2 mistnosti. Pani, se jmenovala Myladies, mela 39 let a byla babickou (první dite v 15 letech, vnucka byla uz 5 let stara). Walter, jeji manzel, mel jedno dite s Italkou, které zije v Italii. Usadili nas k televizi ve které bezela mexicka telenovela s reklamama napr. i na americky Walmart. Cele rodiny tu skoro vsechen volny cas sleduji televizi. Je jich tu asi 5 kubanskych, dále mají prijem z Mexica a Venezueli nebo americkou CNN ve spanelstine. Mezitim nam manzel jedne z dcer pripravil michanz koktejl Daiquiri a prostrel se stul v te mistnosti bez nabytku. Je pry tezke sehnat v Havane nabytek. Myladies mi prozradila, ze krasny ubrus na stole koupila pod pultem v jednom obchode s bonama (konvertibilni peso) za narodni menu. Jidlo nam pripravili vyborne, Congri, kousky hoveziho (na Kube se nesmi zabijet kravy), brambory a salat. Walter, který pracoval jako ridic bicitaxi (byvaly boxer) nam nabizel projizdku po Vedadu, to jsme ale nakonec neprijali kvuli tomu zakazu.