27.12. Trinidad

Rano nas presne na minutu vyzvedl taxikar, a s další dvojici Noru jsme stravili 4 hodiny na ceste do mestecka Trinidadu na jiznim pobrezi. V Trinidadu nam taxikar hnedka nabidl ubytovani u svých pribuznych, ale jelikoz měli plno, zavolal nekomu jinemu a taky nas tam hned odvezl. Ubytovani to bylo opet pohodlne a pekne, ale obzvlaste privetivost hostitelu nas potesila. Pomalu jsme se naucili Kubancum duverovat. Zacnou vam velmi spontane nabizet spoustu věci, ale když clovek nevi, jestli za to něco chce nebo proc to dela je tezke poznat. Nastesti jsme se s naší spanelstinou vsude dorozumeli a byli schopni vsem nalezite vyjadrit diky.

Novy bytny nam nabidl domaci stravovani, které nam velmi zjednodusilo život, jelikoz volba mezi pizzou a smazenym kuretem opravdu není jednoducha a také nam zapujcil mapu mistnich hor. Vylet do hor nas zaujal, a on nam hned zaridil taxi na rano.

Ještě tentyz den jsme se vydali na prochazku Trinidadem a nemohli jsme uverit svým ocim. Krasne malebne mestecko, vse opravene a ciste, samoobsluhy s potravinami. La Habana i Trinidad jsou města Unesco, ale pece o tyto pamatky je nesrovnatelna. Trinidad je vylozene turisticke stredisko a vsichni obyvatele z cestovniho ruchu zijou. Poskytuji sluzby, ubytovani, vyrabeji suvenyry, doutniky, hraji v kapele, popr. zebraji. Trh s mistnimi suvenyri je opravdova pout a po vecerech se kona spousta kulturnich akci.

Vecere v domacim prostredi byla naprosto vynikajici a tak jsme domacim téměř blahorecili. Trapenim se však pro mne stala nasledujici noc, ponevadz me zaskocil cestovatelsky prujem a tak jsem vybalila drahocene lekarskeho uhli (na Kube se prakticky leky sehnat nedaji, proto zde doposavad preziva Santeria / kubanske woodoo, jehož knezi poskytuji prirodni medicinu).

28.12. – Vodopad a plaz

Rano jsem se presto s ostatnima vydala na vypravu do horskeho destneho pralesa se zasobou uhli a toaletniho papiru ( v pruvodci Kuby, který jsem nasla v mem pokoji jsem se docetla, ze kubanske zachody jsou vetsinou bez papiru a bez prkynka a obcas netece voda, proto jsem si sebou toaletak zabalila a zaroven jsem na Kube pochopila, proc moje mamka sebou do dneska vsude vozi toaletak J)

Taxikem jsme dojeli po serpentynach az do vesnice v horach uplne zahalene v mlze. Tam jsme vystoupili, zaplatili $ 7 na udrzby cesty (zdaleka nevypadala udrzovana) a po uzke cesticce jsme setupovali pralesem az k nadherne kaskade vodopadu, pod niz se nachazela prirodni nadrz asi 20x10 metru. Ja a Norka jsme se prevlikli do plavek a skocili jsme do naprosto ledove vody, která pro nas byla v dusnem horkem počasí ozdravnou lazni. Další lazen se konala po vystupu nazpet, kde stoji na konci cesty palmova chatrc s barem a osvezujim mojitem. Stary barman v tradicni kosili nam mezitim vypravel, ze mistni sedlaci pracuji v druzstvu, pestuji kavu a tu prodavaji státu...

Aby koupani nebylo malo, odpoledne jsme si pujcili 2 stara kola a doslapali asi na 15 km vzdalenou plaz Ancon u Karibskeho more. Byla to parada, stare zelezo s tvrdou sedackou, ale prijemna změna od taxiku, letadel…(v La Habane samozrejme není metro). Nafotili jsme si par obrazku s palmama, bilym piskem a modrozelenym morem a ja se ho vydala okusit na vlastní kuzi. Nadherne tepla voda, ale s bosyma nohama me dno pichalo jako jehlicky. Tak mi doslo, proc mi na parkovisti nabizeli bryle na potapeni, dno totiž bylo porostle koraly, a ty co jsou zkamenele teprv jenom na pul jsou velmi ostre a slapat po nich je samozrejme hrich.

A pak uz byl zapad slunce, další fotozabery a rychle zpatky slapat domu, nez se uplne setmi. Ale ouvej, moje kolo kaput, slapu slapu a nic. 15 km bychom do tmy nezvladli ani s Favoritem, natoz pesky. Nastesti jsem zahlidla autobus jedouci k hotelu, tak jsme utikali na hlavni cestu, abychom ho cestou nazpatek stopli, protože jsem myslela, ze je to mistni beach-bus. Tak uz prakticky po tme jsme ho chytli, ale nebyl to beach-bus, ale autobus vezouci kanadske turisty na letiste. Nastesti byl jenom z polovicky plny, takze ochotne soupli nase kola do kufru a my jsme na palube s air-con pokecali s Kanadanama a zazitcich na Kube. Pro me nepochopitelne však stravili svou tydenni dovolenou v balicku na plazi a v malebnem Trindadu, aniz by si zajeli na vylet do blizouckych hor (ale co, aspon tam zatím není tolik turistu), ale nepodivali se ani do La Habany. A bez znalosti spanelstiny se podle me o zivote na Kube nedozvedeli vůbec nic…(i když Kubanci zakladni zasobu anglickych obchodnich slovicek ovladaji vetsinou dobře)

Kazdou vypravu je třeba zakoncit jednim Mojitem a poslechem zive hudby v baru, a na Kube si to muzete doprat opravdu vsude.