25.12. – La Habana -Centro

Druhy den jsme se probudili do krasneho rusneho rana. Pohled z koupelny z 9. patra na strechy Havany byl ohromujici. Ackoli se domy ve verejnem vlastnictvi hrouti, město je plne zivota. V planu bylo projit část města zvanou Centro Habana. Jeho hlavnimy symboly jsou Capitolio, které vypada jsou Washingtonsky Capitol a byl zde postaven ve 20. letech. Na namesti kolem se nenachazi skoro nic, jen několik zastavek autobusu a metrobusu (které taha kamion a ma kapacitu 300-500 lidi) a mistnich deti hrajici baseboll ci jezdi na koleckovych brusli po mramorovem chodniku. Od Capitolia vede ulice Paseo de Marti. Ulice v La Habane mají bud jmeno, nebo cislo. Komunisticky rezim všechny puvodni jmena

ulic prejmenoval po narodnich a cizich revolucnich hrdinech, ale pokud se zeptate nekoho mistniho na ulici pod timto novym jmenem, opravdu nebude mit tuseni. Nikdo si na nova oznaceni za 50 let nezvykl. Podel Paseo de Marti (Jose Marti byl něco jako kubansky Lenin / otec revoluce; na ulici se doptate pod jmenem Prado) se nachazi několik hotelu, které jsou opravene a Museum revoluce. Ulice usti az na nabrezi Malecon, které omyva Atlanticky ocean a ze ktereho je videt moderni část města Vedado a přes habanskou zatoku lezi pevnost la Cabana a socha Jezise.

Toto nabrezi byvalo velmi zive a

krasne, nam ale pripadalo dost opustene, potkali jsme akorat poulicni muzikanty cekajici na vyfoceni se s kolemjdoucimi turisty a rybare lovici ryby ve vode znecistene olejem. Prosli jsme několik ulic stranou turisticke zony. Klasika – neudrzovane domy, muzika, riksi. V Habane totiž nikdy nejsou zacpy ani kolony aut. Vidite spoustu americkych aut ze sedestatych let, ktere slouzi jako colectivos – taxiky s pravidelnou trasou. Další generaci havanskeho automobiloveho parku jsou ruske Lady a polske Fiaty (videla jsem dokonce i jednu Skoda MB). Ty jsou pravdepodobne v soukromem vlastnictvi Kubancu. A pak tu jezdi i par modernich aut (Pequeot, VW, Citroen), které ovšem slouzi jako taxi pro turisty. Cizinci totiž do mistnich autobusu ani colectivos nesmi. Také je nesmi vzit mistni riksa – bicitaxi, zakazuje to zákon asi 2 roky stary. Nahrazkou jsou Coco-taxi, něco jako motorka se tremi koly.

Malo automobilistu však neznamena cistsi ovzdusi. Stara auta, ruske autobusy a nakladni auta bez katalizatoru jezdici na jakousi nahrazku benzinu vypousteji dymy jako parni lokomotiva.

Vecerni prochazku po Maleconu nam prerusila tropicka bourka, rozhodli jsme se proto najit utociste pod stany jedne restaurace. Všechny stoly jiz byly obsazene, jedna dvojice nam však nabidla prisednout si k nim. Byli velmi pratelsti, vypraveli nam o mistnim 1. maji, kuchyni, obycejnem zivote, o situaci u nas, o nemoci Fidela, kvuli které zrusili mistni karneval a pozvali nas na pristi den k sobe domu na veceri. Protože jsme chteli na prespristi den z La Habany odjet, pozvali jsme je tedy na Mojito a na veceri ještě tentyz den. Lukaszovi pomohli sehnat krabici doutniku za $ 50. Mistni nejznamejsi znacka se jmenuje Kohiba a kouri ji i Fidel. Delnici v tovarne vydelavaji $ 15 mesicne a jedna krabice s 25 doutniky se prodava za 300 Eur. Proto si delnici nosi doutiky domu, a také krabice a ochrane znamky, aby je pak mohli na ulici prodat turistum levneji. Lukasz se rypave zeptal, jestli to jako kradou, coz pochopili jako vtip a souhlasili, ze vlasnte ano J