KUBA (110 000km2, 11 mil obyvatel)

…letenka koupena, slíbené volno, kufry sbaleny, nastudovaný průvodce, našetřené peníze pečlivě uschované

24.12. - Prijezd

Ráno se probudím na letadlo, a tak mě napadne: proboha! co když potřebuji na Kubu vízum! Ještě k tomu česka narodnost…bleskove zkontroluji internetove stranky a stoji to tam cerne na bilem: „Obcane České Republiky potrebuji ke vstupu na Kubu vizum.“ No nic, kdo vi, kolik penez tedy padne na uplatky celnikum. V metru mam sraz s Lukaszem, ten si na vizum samozrejme také ani nevzpomel, ach jo, chlapy.

Na letisti nas ovšem ceka zachrana, turisticke vizum totiž potrebuji uplne vsichni cizinci a da se na letisti koupit za $ 15.

Let z Mexika City do La Habany trva 2 hodiny plus 1 hodina casovy rozdil. Po pristani nas jiz v tubusu pripravenem pro vystup z letadla prekvapila matne znama zatuchla vune, jako v dome za starych casu.

Havanske letiste jsme prosli bez problemu, ale byli jsme velmi radi, ze jsme si nedali zavazadla do check-in, jelikoz zastup lidi u okenka na ztracena zavazadla nebyl maly. Také jsme si hned smenili peníze na mistni bony – konvertibilni pesa. Kuba ma totiž podobne jako u nas driv 2 meny. Narodni menu, kterou mohou platit pouze Kubanci a menu konvertibilni, která je nastavena silnejsi nez americky dolar a pokud si ji chcete koupit s dolary, nauctuji vam 10-ti% komisi. Toto opatreni nas neprijemne prekvapilo, jelikoz nam v Mexiku komentavali, ze na Kube jsou třeba dolary. Nastesti jsem sebou mela mexicka pesa i eura, takze jsme na smene snad tolik neprodelali. Další uvitani turistu je v podobe taxi do La Habany, kteří si uctuji $20. Zeptali jsme se tady jiné dvojice, zda mají stejnou cestu, a usetrili jsme tedy alespon castecne. Také se nam podarilo hned z letiste sehnat ubytovani, mila pani u informacniho stanku okamzite zatelefonovala a domluvila nam nejlevnejsi ubytovani primo v Centru. Po ceste z letiste jsme spatrili první propagandisticke billbordy oslavujici 49. vyroci revoluce, hrdiny rezimu a povzbuzujici hlasky Fidela jako napr. „Vamos bien“, coz znamena je nam dobře, jde nam to.

Taxi nas zavezl k domu, kde jsme měli bydlet a při vystupovani z auta jsme malem zakopli o mrve kotatko lezici na ulici. Pach ulice mi vůbec moc prijemny nebyl. Nadherne kolonialni patrove domy v naprosto ubohem stavu s vlajicim pradlem na snure vsude kolem. Pohled na nas dům nas trochu uklidnil, byl novejsi, a mel 10 pater, coz znamenalo vetsi klid od rusne ulice, kde vsichni poslouchaji velmi hlasitou muziku. Nas pokoj byla také uleva, jelikoz se v nem nachazelo vse, co je zapotrebi k poklidnemu spocinuti znaveneho turisty vcetne ciste koupelny s teplou vodou.

Po vzbaleni jsme se konecne mohli vydat do havanskych ulic na stedrovecerni veceri. Nase bytna vypadala, ze Vanoce neslavi, a počet lidi na ulici nas také utvrzoval v tom, ze lide tu moc svatky neslavi. Vzdyt volno 25. 12. zde zavedli teprve před par lety při navsteve Jana Pavla II. Najit ovšem slusnou restauraci v poloosvetlenych ulicich při první vyprave se ukazalo jako narocny úkol. Skoncili jsme tedy u venkovni restaurace/stanku s mistnim typickym jidlem Congri se smazenym kuretem. Congri je smes ryze a cernych fazoli, které obarvy ryzi na fialovo. Také se mu říká Krestane a Maurove. Po veceri se nam podarilo najit i bar s zivou muzikou, kde jsme si vychutnali po narocnem cestovani mistni pivo.