JAK SE PROPLEST V MEXIKU CITY...

První setkani s mexickou dopravou pro mne bylo na letisti, které vypadalo uplne normalne. Z letiste jsme si vzali taxi, které nam privolal nejaky muzik za 20 pesos. (1 peso = 2 koruny). Jizda po 4 proudove preplnene silnici probehla docela klidne, zarazily me az reduktory rychlosti v obytnych ctvrti, které se malokdy daji prejet bez skrabnuti o podvozek auta.

Druhy den jsme vyrazili něco nakoupit do Walmartu autobusem MHD, které jsou o něco vetsi nez dodavka a jizda stoji 2,50 pesos. Natesnali jsme se na schudky k ridici, který kasiruje rucne při plne rychlosti a prekvapilo me, ze zde neplati konvence, ze mladsi pousti sednout si starsi. Tyto autobusy sice jezdi po dane trase, mapa ovšem neexistuje, casovy plan také ne. Mají pouze napsano na dverich kudy projizdeji, coz cizinci nerekne.

Dalsim a asi nejrychlejsim dopravnim prostredkem v Mexico City je metro. Ma 9 linii (Berlin jich ma přes 30 + rychlodrahu), a je cele z mramoroveho kamene. Jezdi často, presto je problem se ve spicce do nej nacpat (zkusenosti z ranni spicky mam ještě před sebou). Jednou nas bohuzel uz zklamalo. Vzhledem k tomu, ze je obdobi destu, každý den sprchne, nekdy méně, nekdy vice. Tehdy ale prselo tak silne, ze se metro muselo zastavit na hodinu a pul. Nam zbyvala jedna stanice, tak jsme dosli pesky, ale jinak chodit pesky smysl nema. Vecer jsme pak sli porad za obrovskeho lijaku tancovat salsu a ulice byly uplne zalite vodou (mam podezreni, ze tu nemaji kanaly). Jizda metrem stoji 2 pesa, jizdenky se kupuji u okenka a před vstupem se strci do turniketu, kterým se pak projde. Tento systém se mi libi, protože člověka nelaka jizda na cerno, a nemusi opatrovat zadne jizdni doklady z obavy před revizorem. Ještě zajimavosti je, ze metro tu jezdi na kolech. K metru patri Metrobus, ten ma jenom jednu trasu. Vlaky tu prakticky nejsou, dalkovy autobusy mají ale byt v pohode.

Co se tyce stavu vozoveho parku mexicanu, opet jsem byla velmi prekvapena. Krome toho, ze tu jezdi spousta starych Brouku taxiku, je vetsina aut novych a v dobrem stavu a na parkovistich nenachazim fleky od oleje jako před supermarkety u nas. Cele město je propleteno velkymi silnicemi, pro me jako pro chodce je to však horsi. Prechody pro chodce na nich prakticky nejsou, lide prechazi, když maji na krizovatce protijedouci auta cervenou. Velkou vyhodou tady ale jsou pro chodce prave reduktory rychlosti, protože je prechod pro chodce vetsinou namalovan na nich, takze ridic musí vždy zpomalit.

K doprave bych ještě pripojila zminku o popelarich, kteří jezdi v naší ulici (nevim, jestli se to takto dela v celem meste). Jeden popelar jde napred a zameta chodniky, na které přes den napadne spoustu listi a kvetu ze stromu a za nim jde druhy, který před sebou tlaci karu. Na ni je sud na smeti a zbytek kary je ovesen plastovymi taskami, které lide nechavaji za vratkama. Musim ale rici, ze az na autobusove nadrazi je vetsina ulic cista a nesmrdi.