První dojmy

Po dlouhych pripravach, poradne oslave a narocnem letu, ktery jsem zakoncila tremi hodinami na palubnim zachode, jsem cela dorazila na letiste Benito Juarez International v Mexico City. Let mel 1,5 zpozdeni, a to kupodivu ne kvuli prisnym kontrolam na Londynskem letisti Heathrow. Mela jsem zde pouze 30 minut na prestup a proto jsem rychle vystrelila z letadla z Vidne a pomalu jsem zacala brzdit pri pohledu na asi kilometrovou frontu lidi cekajicich na prohledani svych zavazadel. Jako spasa z nebe vsak prisel zamestnanec letiste, ktery se laskave vsech cestujicich ptal, zda neodletaji do jedne hodiny. Po vyzuti boticek při kontrole jsem tedy mohla dale utikat ke sve brane jiz jen s pouhou 10-ti minutovou rezervou. Pritom jsem si jen smutne povzdychla, ze se nemohu oddat lakadlum duty free obchodu, které tak lakaji k nakupum. K memu prekvapeni byl vsak let kvuli opravam opozden, a tak jsem byla rada, ze si mohu dat mezi obema lety pauzu a poradne protahnout koncetiny.

Na mexickem letisti jsem vysla uplne zelena, ale cekali na me jiz clenove mistni pobocky AIESEC. Ti me privezli do meho prvniho utociste s tim, ze bude party. Nacpala jsem se tedy v rychlosti alespon cernym uhlim, ktere jsem si bohuzel sebou na palubu nemohla vzit (steward mi podal po vyplneni palubniho hlaseni prasek proti bolesti, ten jsem vsak vzapeni zvratila).

O prvnim vikendu jsem tedy zacala pomalu poznavat mesto, ktere me velmi prijemne prekvapilo. Pri predstave 20 milionu lidi na jednom miste by jednomu zatrnulo – ale ctvrti ktere jsem doposavad navstivila, na me udelali velmi prijemny dojem. Male barevne domecky bez zadnych bytovek ci panelaku pusobi velmi klidne a sporadane. Vetsina silnic je v kvalitnim stavu a cista. Kazde rano me dokonce probude zametaijici popelar tlacici vozik plny plastovych tasek s odpadky. Nektere casti vsak bohuzel cistene nejsou a slumy se na okrajich mesta nachazeji tez.

Mestska doprava…