Marie in Mexico

2007-06-04T03:51:00.000-07:00

Para mi sonriente amigo de Tuxtla

2007-04-21T18:00:00.000-07:00

Guatemala

110 tisic km2, 11 milionu obyvatel

60% populace jsou Mayove

vetsina mayskych zen nosi tradicni obleceni, ktere si tkaji (bohate zdobene sukne a bluzy, volne splyvajici pres)

guatemalskou národní měnou je guatemalský quetzal (Q), který se dělí na 100 centavos. Jmeno (kecal) je odvozeno od ptacka, kterym je statnim symbolem. Kurs čini cca 7,51 Q/1 USD.

Den 1.

Prilet na mezinarodni letiste Aurora v Guatemala City

Guatemala City neni na prvni pohled moc hezke mesto, domy vypadaji vystavene docela nadivoko, ale ma docela jednoduchou dopravni ctvercovou strukturu, s ulicema pojmenovanymi cisly, coz velmi usnadnuje orientaci a pocitani bloku domu I pro nove prichoziho. Velmi zajimave se mesto jevi z pohledu z letadla. Zeme, na kterem stoji, je jako by popraskana, jdou videt hluboke ryhy, domy vsak stoje pouze nahore, a tyto "ostruvky" jsou spojene mezi sebou kudy to jde, popr. mosty.

Vecer jsme se nahodou pri navsteve kostela zucastnili tradicni svatby. Vecer jsme okusili mistni kuchyni a seznamili se s mistnimim mokem - Gallo (Kohout). Po prvnim sklenici lehce zveda naladu. Po druhe jiz propuka veselost. Tretiho Gallo se bez doprovodneho stravovani nedoporucuje :-)

Take jsme shledli prvni velikonocniho procesi - zobrazeni Jezise Krista nesouciho kriz nese na zadech 200 muzu podpirajicich se holemi. S timto nakladem klickuji v uzkych ulickach mesta.

2007-04-21T17:57:00.000-07:00

Den 2.

Traverz pres jizni cast Guatemaly az do Puerto Barrios. nase nateseni na karibskou plaz ovsem bylo zchlazeno spinavym pristavem plneho transportnich konteineru firem Deli, Chiquita atd., kantyn a nocnich klubu pro zamestnance v mistnich docich.

Ubytovali jsme se proto v jedinem slusnem hotelu, ktery stal u more, a vykoupali se bazenu :).

2007-04-21T17:49:00.000-07:00

Den 3.

Tentokrat nas cekal transport po vode. Nastoupili jsme poklidne do motoroveho clunu s ostatnimi 16 lidmi a decky se zmrzlinami. Lodka pomalu vyjela z pristavu, otocila se smer mestecko Livingstone, kam se neda jinak dostat nez po mori, jelikoz lezi obklopen z jedne strany pralesem a z druhe morem. Avsak akcelerace clunu sebrala dech vsem. Padili jsme po vlnach jako vitr, nikdo v tu chvili nevedel, ceho nebo koho se pridrzet driv, nanuky skoncily nejdrive rozmazane po detskych oblicejickach, a nakonec ve vode. A deti s brekem. Kolega vypadal taky docela vyjukane. Me se to pri pomysleni na 30 minut drsnych dopadu na vlny na tvrde sedadlo taky moc nezamlouvalo, ale pak jsem si rekla, ze realne vypadnout ze clunu nejde, a ze je to rozhodne dobrodruznejsi nez v autobuse. Tak jsem vytahla fotak a jednou rukou jeste fotila mihajici se brehy. Nakonec jsem cely zazitek zhodnotila jako jeste lepsi nez Superman v americkem zabavnim parku Six Flags. Kolega uplne stejneho nazoru nebyl, ale musela jsem s nim soucitit, kdyz se mi sveril, ze pri kazdem dopadu clunu ho vydesena mala cernosska holcicka nesmlouvave dloubala hubenym loktikem do kycelni kosti :-)

Livingstone pusobil dojmem mista zijiciho velmi poklidnym tempem zpusobeneho tropickymi teplotami a vlhkosti, pri ktere se clovek spoti vyslapnutim ze sprchy. Vsechny jeho aktivity byli soustredene na turismus. Zajimavosti mista je, ze zde zije komunita africkych cernochu, kteri ovsem nikdy nebyli otroky. A taky ze puvodne pouzivali 2 jazyky: jeden pro muze a jeden pro zeny.

Veskere zasobovani pristavu musi byt zajistovano po vode, mistni maji z vlastnich zdroju pouze prirodni materialy, jako jsou banany a kokos, ze ktereho ovsem umi vyborny a osvezujici napoj zvany COCO LOCO, v preklady blaznivy kokos. Jedna se o otevreny kokos, do ktereho se prida rum a cukr.

Co se tyce naseho doufani v bilou plaz s tyrkysovym morem, nase nadeje se opet nevypnily. Ac se v dali more krasne modralo, voda u brehu byla hnede zbarvena a nikdo se v ni nekoupal. Nasi touhu po osvezujici koupeli jsme si ale nakonec splnili v nadherne prirodni tunce 7 oltaru, kaskadovite ricce s nadhernou a aspon sladkou vodou, obklopenou pralesem.

2007-04-21T17:22:00.000-07:00

Den 4., 5.

Opustit Livingstone se bohuzel neda nijak jinak nez opet po vode. Tentokrat jsme zamirili do mestecka Río Dulce (Sladka reka), do ktereho se pluje prave po teto rece. Ta se pomalu line ve svych meandrech obklopena pralesem. Na brezich maji sva obydli mistni Mayove, kteri tu ziji tak jako kdysi pred staletimi. V rece lovi ryby, koupaji se v ni a vyrabeji suvenyry pro turisty. Par lepsich slamenych chysi slouzi i jako hotylky pro turisty, kteri maji radi opravdovou exotiku. Je zde moznost zajit si na opravdovou turu pralesem. Z pristavu Rio Dulce jsme odjeli autobusem druhe tridy i se vsema slepicema smer Santa Elena na severu zeme. Cestou nas zastavila policie, cely autobus musel ven, a zacali hledat drogy. Asi po 10 minutach vynesli ven bednicek nejakyho ovoce podobneho citronu, ze to se prej taky nesmi. Jeste ze slepice mohly pokracovat s nami :)

Santa Elena na nas take nezapusobila jako malebne misto - prasne ulice plne aut a motorek a stanku s ovocem a vsim moznym. Cilem nasi cesty ovsem lezelo oprostred jezera. Na ostruvku, ktere je nyni plne hotelu pro turisty, kdysi stavaly mayske pyramidy a chramy, spanele je vsak udajne ze strachu pred Bohem vsechny zborili.

Ubytovali jsme se v prijemnem hotylku s nadhernym bazenem a uzivali si dovolenkovou atmosferu. Nasledujici den nas totiz cekal jeden z vrcholu vyletu – navsteva Narodniho parku Tikal, jednim z nejvetsich a nejkrasnejsich center mayske civilizace vubec. Uprostred pralesa se tu tyci desitky pyramid vysokych az 60 metru. Pohled na ne opravdu bere dech. Udajne jsou tak vysoke proto, ze protoze jsou to hrobky, a podle mayske tradice si kazdy nasledovnik tehdejsich vladcu zaslouzil vetsi poctu, proto se pyramidy postupne vrsily, az do dnesni vysky. Po zaniku civilizace ovsem zustali ztracene v pralese a uplne zarostly vegetaci. Proto take unikly ocim dobyvatelu a prezili do dneska. Dnes je vetsina z nich odkrytych, ale zajimave je to, ze ty, co na nich jeste porad lezi porost, opravdu temer neni mozne rozpoznat od prirodniho pahorku.

2007-04-21T17:18:00.000-07:00

Den 6.

Tentokrat jsme se vydali s jednou cestovni kancelari do tzv. Zabavneho pralesa, kde jisty guatemalsky politik provozuje ruzne atrakce pro turisty a areal ma hlidany vlastnimi vojaky. Sluzby byly velmi predrazene, zazitek prumerny.

Opravdove dobrodruzstvi ovsem pro nas zacalo v noci, kdyz jsme se rozhodli stravit noc v autobuse nazpet do Guatemala City. Auto cestovni agentury nas vyzvedlo v cas odjezdu autobusu, a samotny autobus vyjel o 45 minut pozdeji. Nase sedadla byla samozrejme obsazena, ridic vsak bez rozpaku cestujici – domaci, ne cizinci - presadil jinam. Toho jsme si vsimli uz drive, ze cizinec ma vesti pravo na sezeni v autobuse nez obycejny Guatemalec. Uvolnena sedadla ale nebyly zadna vyhra. Cislo 3,4, ackoli zcela oddelena od ridicovy kabiny prepazkou a dvermi, znamenala zadny spanek.

Ridic, podle mne silenec, delal cetne zastavky (express asi neznamena primy spoj), a pri kazde se rozletely dvere, rozvitila se vsechna svetla, a velmi hlasite vyzyval k vystupovani, pricemz do kolegy neustale vrazeli cestujici. Me se vicemene darilo spat, kdyz v tom dalsi zastavka, a ridic, tentokrat aniz by rozsvitil svetlo, krici: “Dal nejedu, ale zrovna jede kolem autobus, tak vam radim, aby jste si pospisili a prestoupili si!” Takze jsme si rychle sbalili batuzky a tesili se, ze peklo skonci.

Napadlo me pospisit si a zabrat volna mista. 2 posledni mista v zadu na petce. Rozvrzana sedadla, me operadlo melo rozbyta pera a nedalo se polozit. Na jednu cestujici zjevne autobus moc dobre nezapusobil, kdyz ji novy ridic vysvetlil: “Jo pani, tohle neni prvni trida”. Kamarad konecne usnul, a ja, ackoli uz jsem oka nezamourila, jsem byla rada, ze konecne nemrznu kvuli blby klimaticaci.

2007-04-21T17:12:00.000-07:00

Den 7. – Velky patek

Na Velky patek se konaji v mestecku Antigua Guatemala, asi 45 km od hlavniho mesta, obrovska velikonocni procesi, trvajici az 12 hodin, a konci v 5 hodin v noci. Nastoupili jsme do americkeho po guatemalsku vyzdobeneho skolniho autobuse, coz byl mimochodem take obrovsky zazitek, jelikoz do nej ridic nabere podle me min. 100 lidi(na sedadlech sedi az po 5 lidech a v uzounke ulicce stoji a sedi na pulkach zadku dalsi. Neplati se pri vstupu, jelikoz se nastupuje do volnych skulin i zadnimy dvermi. A proto se behem jizdy do davu vydava vyberci, ktery se i treba s docela velkym pupkem neustale premistuje jako bublina dozadu a dopredu .

Znacne pomuchlani jsme vystoupily v Antigua, a jako prvni za ukol jsme si dali najit ubytovani, coz je zde na Velky patek vec velmi obtizna. Doporucili nam Hotel Santo Domingo, coz byl puvodne dominikansky klaster. Pri vstupu nas okouzlila nadherna velikoncni vyzdoba a vune kadidla. Upne uzasna atmosfera, krasnejsi misto-originalnejsi hotel jsem nikdy nevidela. Zklamanim nam ovsem bylo, kdyz nam na recepci oznamili, ze primo v hotelu volne pokoje nejsou, pouze nekde pobliz za pouhych $200. Takze jsme se vydali hledat dal, nakonec dokonce i uspesne, ackoli premrstena cena v trihvezdickovem hotelu nas trochu nastvala. Na Velky patek tady bohuzel rostou ceny na dvojnasobek. Ale konecne se osprchovat a nasnidat pomuze zapomenout :)

Odpoledne jsme si sli prohlidnout mesto, koberce kvetin na ulicich a velikonocni procesi. Mestecko bylo plne jak zahranicnich turistu, tak i domacich. U nich nas zaujalo, ze neustale jedi. V parcich nebylo jedine mistecko volne kvuli piknikarum. Kazdopadne nas zcela okouzlilo, take proto, ze je obklopeno 3 sopkama.

2007-04-21T16:58:00.000-07:00

Den 8.

To by samozrejme nebylo, abychom se na alespon jednu sopku nevydali. U cestovni kancelare, snad jedine otevrene o svatcich, jsme si zajistili odvoz, i kdyz nas moc nepotesili odjezdem v 6 rano (po predchozi temer probdele noci). Ale co, na hory se musi rano, to vi preci kazdej dobrodruh :)

Takze jsme vypadli z naseho predrazeneho hotelu i bez snidane, nastesti jsme si tam mohli nechat batoh, a ujizdeli si smer sopka Pacaya, jedina aktivni ze sopek kolem Antiqua. Po silnicce z vulkanickeho materialu jsme se vysplhali az ke stredisku narodniho parku, kde se nas ujal pruvodce. 3 kilometry do docela strmeho kopce usnadnovaly spoute damam konske taxiky. Ostatni, kteri sli po svych, klickovali mezi konskym trusem a doufali, ze neuklouznou :). Mimochodem se nam take dostalo varovani, ze kdo nema poradne boty, bude z nich mit barbeque.

Pruvodce nam ukazoval spoustu zajimavosti vulkanicke cinnosti, ruzne barvy sopecneho popela, podle ktere se pozna, ze ktere sopky sem popel pri vybuchu dopadl. Porovity material erodovane lavy zase pomaha uchranit rokniky pred sesuvy pudy, jelikoz vodu pri hurikanech rychle propusti. Naopak se ale rychle odnesou ziviny z hornich casti, a slouzi proto predevsim jako pastviny. V urodnejsim dolnim pasmu se pestuje predevsim kava a kukurice.

Vysokym lesem jsme mezitim vystoupali do krovinateho pasma a az na uplnej golfovej travnicek, kde nas prekvapil uzasny pohled na hlavni krater sopky . Cela spicka byla tvorena cernymi ztuhlymi proudy lavy a vychazel z ni dym. Na jednom miste bylo videt 2 proudy vytekajici zhave lavy a diky efektu vzduchu, ktery lze mimochodem take videt na letnim ohnickem nam bylo jasne, ze pod ztuhlou lavou to asi bude docela zhave. Mysleli jsme proto, ze zde cesta konci, ale pruvodce se rozbehl dal po drolici se lave pod nohama, s poznamkou, ze tekuta lava je 5 metru pod nami. Takze jsme se skrabali dal, s cilem dostat se bliz vytekajici lave. Pripadali jsme si jako v saune, a pruvodce, ktery cestou posbiral par sucheho chrasti, ho polozil do jedne skuliny a klaciky se okamzite vznitily. Podrazky mych sandalku se zatim drzely, ale stejne jsem se nemohla zbavit pocitu, ze citim palici se gumu. Kousek od nas se mezitim sesunul kus svahu, kde lava take zatim jeste neztuhla. Po asi 300 m se pruvodce konecne zastavil, ze jit dal uz je presprilis riskantni. Temer pod vrcholem jsem ale zahledla dobrodruhy jak se splhaji dal. Docela adrenalin, kdyz se svah muze kdykoli utrhnout jako zhava lavina.

Cesta nazpatek probehla klidne, jeste narvanejsim skolnim autobusem zpatky do Guatemala City, konecne normalni hotel, a posledni vysilujici vstavani ve trictvrte na ctyri rano na letadlo smer La Ciudad de Mexico.

2007-02-23T14:52:00.000-08:00

CARNEVAL VERACRUZ

V patek vecer jsme vyrazili na 5ti hodinovou cestu do Veracruz, v autobuse nas sedelo asi 10 zenskejch. Dorazili jsme ve 2 v noci, pulka z nas se vydala s batohama do baraku, ktery pronajala kamaradka, a kdyz jsme tam dorazili (diky bohu uz tam taky dorazili lidi s klicem, akorat, ze jich bylo 9, coz nas znacne prekvapilo, protoze jsme meli uz predtim postel na 3 lidi a vsehovsudy asi 3 spacaky :))).

Pak jsme jeli nazpatek do centra, pruvod uz byl samozrejme pryc, tak jsme sli s Patricii na jednu diskoteku, kde jsme na nikoho znamyho nenarazily, akorat jsme si koupily pivo - Michelada, coz je pivo s citronem a soli a s chili, ale bohuzel to byla kubanska Michelada y bylo v tom i Maggi a chutnalo to jako polivka, no des :)

Pak asi ve 4 konecne dorazili dalsi a tak jsme se vydali do baru, kde se schazi neunavni parmeni, kdyz se zavrou vsechny diskoteky. Tam jsme teda poctive taky zaparili asi az do 6 do rana. Druhy den jsme vyrazili spolu na plaz, prej panenska a nejlepsi. Takze hned zdali jsme uvideli aquapark a hotely a prestali si delat iluze :) Ale stejnak to bylo fajn. Normalne je tam na tej strane mexickeho zalivu cernej pisek, nebo resp. sedivej. A pak jsme si koupili vykuchanej kokos a ananas predelanej na sklenicku, a prodavala to tam takova malicka holcina, tak jsem ji prizvala, at si jde s nama sednout a kecali jsme. Stracne me bavi bavit se tady s cizima lidma, jsou neuveritelne pratelsti.

Pak v 6 zase zacinal karneval a tak jsme pripraveni ocekavali, co se bude dit. Byl to pruvod docela podobnej tomu v New Orleans, sice nehazeli koralky, ale o 100 % akcnejsi a rozjetejsi.Vsichni na nabrezi, meli tam postavene tribuny a spoustu stanku s pivem a tacos. Pac jsme nemeli moc penez, tak jsme se akorat tak pripili a zbytek dodala atmosfera. Potkali jsme tam zase spoustu cizich lidi (teda krome zadnejch znamejch z baraku) se kteryma jsme se perfektne bavili, taky znamy Australce a Brazilce z Mexica City, a pak jsme tancovali v pruvodu a byla tu super jizda narez odvaz :)). Potom jsme sli zase na diskoteku, kde teda uz jsme se konecne shledali s ostatnima, a zase party az do rana. Az jsem se sama sobe divila, ze jeste zvladnu takovehle ponocovani.

V nedeli pak, posledni den, jsme okoukli mesto, mimochodem nic moc, je naplanovane HODNE random, a krome kolonialniho namesti docela bida. Ale je to hlavni pristavni mesto Mexika. Cekali jsme az do 6 na dalsi pruvod, kterej sice nebyl uz takovy odvaz, taky se dostavila nejaka ta unava, ale zase jsme potkali skvely typky, jenom jsme je poprosili o foto a pak jsme s nima zustali az do konce. I kdyz ze me byli zase uplne hotovy a asi 20 krat se se mnou vyfotili, tak byla sranda.

No a v pul jedenacte jsme nasedli na bus a ve 4 rano dorazili (ja mrtva) do Mexica.Tam jsme si vzali taxi, kterej nas vzal jednou ctvrti, kde se normalne prebirali odpadky na ulici a stali tam prostitutky. Pak 2 hodiny spanku, prebalit batoh a ted jsem zase na pracovni ceste v Hidalgu. Celej den samorejme polospim, ale nastesti jsme prijeli docela pozde a odjeli do hotelu docela brzy :)

2007-01-04T20:33:00.000-08:00

Dalsi prostredky kubanske verejne dopravy

Riksa

Metrobus do ktereho se vejde az 500 lidi

Pan na osliku

Ja na kole

Traktoru se bohuzel dosud prilis na Kube nevyuziva

2007-01-02T21:11:00.000-08:00

KUBA (110 000km2, 11 mil obyvatel)

…letenka koupena, slíbené volno, kufry sbaleny, nastudovaný průvodce, našetřené peníze pečlivě uschované

24.12. - Prijezd

Ráno se probudím na letadlo, a tak mě napadne: proboha! co když potřebuji na Kubu vízum! Ještě k tomu česka narodnost…bleskove zkontroluji internetove stranky a stoji to tam cerne na bilem: „Obcane České Republiky potrebuji ke vstupu na Kubu vizum.“ No nic, kdo vi, kolik penez tedy padne na uplatky celnikum. V metru mam sraz s Lukaszem, ten si na vizum samozrejme také ani nevzpomel, ach jo, chlapy.

Na letisti nas ovšem ceka zachrana, turisticke vizum totiž potrebuji uplne vsichni cizinci a da se na letisti koupit za $ 15.

Let z Mexika City do La Habany trva 2 hodiny plus 1 hodina casovy rozdil. Po pristani nas jiz v tubusu pripravenem pro vystup z letadla prekvapila matne znama zatuchla vune, jako v dome za starych casu.

Havanske letiste jsme prosli bez problemu, ale byli jsme velmi radi, ze jsme si nedali zavazadla do check-in, jelikoz zastup lidi u okenka na ztracena zavazadla nebyl maly. Také jsme si hned smenili peníze na mistni bony – konvertibilni pesa. Kuba ma totiž podobne jako u nas driv 2 meny. Narodni menu, kterou mohou platit pouze Kubanci a menu konvertibilni, která je nastavena silnejsi nez americky dolar a pokud si ji chcete koupit s dolary, nauctuji vam 10-ti% komisi. Toto opatreni nas neprijemne prekvapilo, jelikoz nam v Mexiku komentavali, ze na Kube jsou třeba dolary. Nastesti jsem sebou mela mexicka pesa i eura, takze jsme na smene snad tolik neprodelali. Další uvitani turistu je v podobe taxi do La Habany, kteří si uctuji $20. Zeptali jsme se tady jiné dvojice, zda mají stejnou cestu, a usetrili jsme tedy alespon castecne. Také se nam podarilo hned z letiste sehnat ubytovani, mila pani u informacniho stanku okamzite zatelefonovala a domluvila nam nejlevnejsi ubytovani primo v Centru. Po ceste z letiste jsme spatrili první propagandisticke billbordy oslavujici 49. vyroci revoluce, hrdiny rezimu a povzbuzujici hlasky Fidela jako napr. „Vamos bien“, coz znamena je nam dobře, jde nam to.

Taxi nas zavezl k domu, kde jsme měli bydlet a při vystupovani z auta jsme malem zakopli o mrve kotatko lezici na ulici. Pach ulice mi vůbec moc prijemny nebyl. Nadherne kolonialni patrove domy v naprosto ubohem stavu s vlajicim pradlem na snure vsude kolem. Pohled na nas dům nas trochu uklidnil, byl novejsi, a mel 10 pater, coz znamenalo vetsi klid od rusne ulice, kde vsichni poslouchaji velmi hlasitou muziku. Nas pokoj byla také uleva, jelikoz se v nem nachazelo vse, co je zapotrebi k poklidnemu spocinuti znaveneho turisty vcetne ciste koupelny s teplou vodou.

Po vzbaleni jsme se konecne mohli vydat do havanskych ulic na stedrovecerni veceri. Nase bytna vypadala, ze Vanoce neslavi, a počet lidi na ulici nas také utvrzoval v tom, ze lide tu moc svatky neslavi. Vzdyt volno 25. 12. zde zavedli teprve před par lety při navsteve Jana Pavla II. Najit ovšem slusnou restauraci v poloosvetlenych ulicich při první vyprave se ukazalo jako narocny úkol. Skoncili jsme tedy u venkovni restaurace/stanku s mistnim typickym jidlem Congri se smazenym kuretem. Congri je smes ryze a cernych fazoli, které obarvy ryzi na fialovo. Také se mu říká Krestane a Maurove. Po veceri se nam podarilo najit i bar s zivou muzikou, kde jsme si vychutnali po narocnem cestovani mistni pivo.

2007-01-02T16:57:00.000-08:00

25.12. – La Habana -Centro

Druhy den jsme se probudili do krasneho rusneho rana. Pohled z koupelny z 9. patra na strechy Havany byl ohromujici. Ackoli se domy ve verejnem vlastnictvi hrouti, město je plne zivota. V planu bylo projit část města zvanou Centro Habana. Jeho hlavnimy symboly jsou Capitolio, které vypada jsou Washingtonsky Capitol a byl zde postaven ve 20. letech. Na namesti kolem se nenachazi skoro nic, jen několik zastavek autobusu a metrobusu (které taha kamion a ma kapacitu 300-500 lidi) a mistnich deti hrajici baseboll ci jezdi na koleckovych brusli po mramorovem chodniku. Od Capitolia vede ulice Paseo de Marti. Ulice v La Habane mají bud jmeno, nebo cislo. Komunisticky rezim všechny puvodni jmena

ulic prejmenoval po narodnich a cizich revolucnich hrdinech, ale pokud se zeptate nekoho mistniho na ulici pod timto novym jmenem, opravdu nebude mit tuseni. Nikdo si na nova oznaceni za 50 let nezvykl. Podel Paseo de Marti (Jose Marti byl něco jako kubansky Lenin / otec revoluce; na ulici se doptate pod jmenem Prado) se nachazi několik hotelu, které jsou opravene a Museum revoluce. Ulice usti az na nabrezi Malecon, které omyva Atlanticky ocean a ze ktereho je videt moderni část města Vedado a přes habanskou zatoku lezi pevnost la Cabana a socha Jezise.

Toto nabrezi byvalo velmi zive a

krasne, nam ale pripadalo dost opustene, potkali jsme akorat poulicni muzikanty cekajici na vyfoceni se s kolemjdoucimi turisty a rybare lovici ryby ve vode znecistene olejem. Prosli jsme několik ulic stranou turisticke zony. Klasika – neudrzovane domy, muzika, riksi. V Habane totiž nikdy nejsou zacpy ani kolony aut. Vidite spoustu americkych aut ze sedestatych let, ktere slouzi jako colectivos – taxiky s pravidelnou trasou. Další generaci havanskeho automobiloveho parku jsou ruske Lady a polske Fiaty (videla jsem dokonce i jednu Skoda MB). Ty jsou pravdepodobne v soukromem vlastnictvi Kubancu. A pak tu jezdi i par modernich aut (Pequeot, VW, Citroen), které ovšem slouzi jako taxi pro turisty. Cizinci totiž do mistnich autobusu ani colectivos nesmi. Také je nesmi vzit mistni riksa – bicitaxi, zakazuje to zákon asi 2 roky stary. Nahrazkou jsou Coco-taxi, něco jako motorka se tremi koly.

Malo automobilistu však neznamena cistsi ovzdusi. Stara auta, ruske autobusy a nakladni auta bez katalizatoru jezdici na jakousi nahrazku benzinu vypousteji dymy jako parni lokomotiva.

Vecerni prochazku po Maleconu nam prerusila tropicka bourka, rozhodli jsme se proto najit utociste pod stany jedne restaurace. Všechny stoly jiz byly obsazene, jedna dvojice nam však nabidla prisednout si k nim. Byli velmi pratelsti, vypraveli nam o mistnim 1. maji, kuchyni, obycejnem zivote, o situaci u nas, o nemoci Fidela, kvuli které zrusili mistni karneval a pozvali nas na pristi den k sobe domu na veceri. Protože jsme chteli na prespristi den z La Habany odjet, pozvali jsme je tedy na Mojito a na veceri ještě tentyz den. Lukaszovi pomohli sehnat krabici doutniku za $ 50. Mistni nejznamejsi znacka se jmenuje Kohiba a kouri ji i Fidel. Delnici v tovarne vydelavaji $ 15 mesicne a jedna krabice s 25 doutniky se prodava za 300 Eur. Proto si delnici nosi doutiky domu, a také krabice a ochrane znamky, aby je pak mohli na ulici prodat turistum levneji. Lukasz se rypave zeptal, jestli to jako kradou, coz pochopili jako vtip a souhlasili, ze vlasnte ano J

2007-01-02T16:04:00.000-08:00

26.12. – Havana Vieja

Jelikoz je v tropickem podnebi třeba hodne pit, kazde rano nas cekal nesnadny úkol najit obchod s balenou vodou v 1,5 lahvi ($ 2). Tento den nam to trvalo 2 hodiny. Teda vcetne pulhodinove fronty v bance na smeneni penez. Hustota obchodu je tak 1 na 1 blok domu a to jsme nevideli zadne odevy, zelezarstvi, obuv, pekarnu …az na jednu obchodni ulici. A fronty tu jsou téměř před kazdym obchodem, zvlaste se znackovym zbozim.

Pak jsme měli v planu jit na autobusove nadrazi. Protoze se však nachazelo docela daleko, vratili jsme se jinou cestou – postrani ulici na stanoviste coco-taxi. V tom na me cosi skocilo a snazilo se mi strhnout fotak, který jsem mela přes rameno nestrezene na zadech. Kriminalnikovi se však jeho umysl nezdaril a se zakletim zmizel tak rychle, jak se vynoril. Ackoli se o Kube říká, ze je velmi bezpecna, po této zkusenosti me uz chut poznavat skryta zakouti Habany trochu presla.

Na autobusovem nadrazi nas v cestovni kancelari oslovil mlady muz, ze uz sice není místo v autobusu, ale ze poskytuji taxiky za stejnou cenu s vyzvednutim v miste bydliste. Takoveto obchody za provize tvori docela pohodlnou sit pro turisty, pro které je to vyhodne také, jak zminim v nasledujicim textu.

Z nadrazi jsme presli na Namesti revoluce, kde Fidel Castro recnil az k 1,5 milionu davu Kubancu. Jelikoz na tomto namesti není zadny stin, musí to byt dost utrpeni. Na konci namesti je znamy obrazec Che Guevary s napisem „Hasta la Victoria Siempre“ (vždy az do vitezstvi). Jako tribuna namesti slouzi socha Jose Martiho s vyhlidkovou vezi a museem. Za pomnikem je ustredi sekretariatu Kubanske komunisticke strany CPP. Zde ma i oficialni kancelar Fidel, ale jeden Kubanec nam řekl, ze kde je jeho skutecna kancelar nikdo nevi. Také nikdo nevi, v jake nemocnici lezi a v jakem stavu se nachazi. Neprozirave jsem si chtela pomnik fotit z mista, kde byly hlidaci budky vojaky, kdyz me jeden z nich chtel poslat pryc, ze tam stat nemuzu. Tak jsem mu odpovedela ze ahorita (spanelsky hned, ale je to hodne neurcite) uz jdu, coz ho ocividne rozcililo a kolemjdouci kubanec me poradil, ze s tema se radsi bavit nemam J

Odpoledne jsme se vypravili na prohlidku ctvrti Habana Vieja – Stara Havana, coz je nejturistictejsi část města. Po tom vsem upadku, co jsme videli v Centru, nas prekvapili opravene domy podel hlavniho Boulvaru s jednim obchodem vedle druheho, restaurace a bary, suvenyry, plne turistu opalenych z plazi z Varadera. Ve Stare Habane je několik skvostu: Plaza de las Armas, namesti Frantiska z Asissi, Stare namesti a namesti s katedralou. Všechny jsou jako vymalovane, s nadhernymi kamenymi kostely ze 16. stoleti, sprezenimi s konmi a restauracemi se stoly venku. Před katedralou cihaji na cizince mulatky v tradicnich africkych pestrobarevnych satech k foceni za 1 peso. Stary Kubanec ci Kubanka pokurujici obrovsky doutnik si také rekaji o 1 peso.

Vecer jsme se s mirnymi obavami vydali na navstevu k nasim kubanskym pratelum se ctvrthodinovym zpozdenim. Kupodivu Kubanci jsou ale opravdu dochvilni, cemuz se opravdu po mexicke zkusenosti tezko veri. Vstoupili jsme do klasickeho kolonialniho domu, v první mistnosti naprosto chybel nabytek a v mistnosti 4x4 metry, kde naši znami spali, stala manzelska postel, nocni stolky, dve velmi stara kresla, tyc na ramynka s oblecenim, botnik, ruska lednice a ruska televize. Strop těchto domu je skoro 5 metru vysoky, nektere rodiny si je proto prehrazuji i na 2 mistnosti. Pani, se jmenovala Myladies, mela 39 let a byla babickou (první dite v 15 letech, vnucka byla uz 5 let stara). Walter, jeji manzel, mel jedno dite s Italkou, které zije v Italii. Usadili nas k televizi ve které bezela mexicka telenovela s reklamama napr. i na americky Walmart. Cele rodiny tu skoro vsechen volny cas sleduji televizi. Je jich tu asi 5 kubanskych, dále mají prijem z Mexica a Venezueli nebo americkou CNN ve spanelstine. Mezitim nam manzel jedne z dcer pripravil michanz koktejl Daiquiri a prostrel se stul v te mistnosti bez nabytku. Je pry tezke sehnat v Havane nabytek. Myladies mi prozradila, ze krasny ubrus na stole koupila pod pultem v jednom obchode s bonama (konvertibilni peso) za narodni menu. Jidlo nam pripravili vyborne, Congri, kousky hoveziho (na Kube se nesmi zabijet kravy), brambory a salat. Walter, který pracoval jako ridic bicitaxi (byvaly boxer) nam nabizel projizdku po Vedadu, to jsme ale nakonec neprijali kvuli tomu zakazu.

2007-01-02T15:12:00.000-08:00

27.12. Trinidad

Rano nas presne na minutu vyzvedl taxikar, a s další dvojici Noru jsme stravili 4 hodiny na ceste do mestecka Trinidadu na jiznim pobrezi. V Trinidadu nam taxikar hnedka nabidl ubytovani u svých pribuznych, ale jelikoz měli plno, zavolal nekomu jinemu a taky nas tam hned odvezl. Ubytovani to bylo opet pohodlne a pekne, ale obzvlaste privetivost hostitelu nas potesila. Pomalu jsme se naucili Kubancum duverovat. Zacnou vam velmi spontane nabizet spoustu věci, ale když clovek nevi, jestli za to něco chce nebo proc to dela je tezke poznat. Nastesti jsme se s naší spanelstinou vsude dorozumeli a byli schopni vsem nalezite vyjadrit diky.

Novy bytny nam nabidl domaci stravovani, které nam velmi zjednodusilo život, jelikoz volba mezi pizzou a smazenym kuretem opravdu není jednoducha a také nam zapujcil mapu mistnich hor. Vylet do hor nas zaujal, a on nam hned zaridil taxi na rano.

Ještě tentyz den jsme se vydali na prochazku Trinidadem a nemohli jsme uverit svým ocim. Krasne malebne mestecko, vse opravene a ciste, samoobsluhy s potravinami. La Habana i Trinidad jsou města Unesco, ale pece o tyto pamatky je nesrovnatelna. Trinidad je vylozene turisticke stredisko a vsichni obyvatele z cestovniho ruchu zijou. Poskytuji sluzby, ubytovani, vyrabeji suvenyry, doutniky, hraji v kapele, popr. zebraji. Trh s mistnimi suvenyri je opravdova pout a po vecerech se kona spousta kulturnich akci.

Vecere v domacim prostredi byla naprosto vynikajici a tak jsme domacim téměř blahorecili. Trapenim se však pro mne stala nasledujici noc, ponevadz me zaskocil cestovatelsky prujem a tak jsem vybalila drahocene lekarskeho uhli (na Kube se prakticky leky sehnat nedaji, proto zde doposavad preziva Santeria / kubanske woodoo, jehož knezi poskytuji prirodni medicinu).

28.12. – Vodopad a plaz

Rano jsem se presto s ostatnima vydala na vypravu do horskeho destneho pralesa se zasobou uhli a toaletniho papiru ( v pruvodci Kuby, který jsem nasla v mem pokoji jsem se docetla, ze kubanske zachody jsou vetsinou bez papiru a bez prkynka a obcas netece voda, proto jsem si sebou toaletak zabalila a zaroven jsem na Kube pochopila, proc moje mamka sebou do dneska vsude vozi toaletak J)

Taxikem jsme dojeli po serpentynach az do vesnice v horach uplne zahalene v mlze. Tam jsme vystoupili, zaplatili $ 7 na udrzby cesty (zdaleka nevypadala udrzovana) a po uzke cesticce jsme setupovali pralesem az k nadherne kaskade vodopadu, pod niz se nachazela prirodni nadrz asi 20x10 metru. Ja a Norka jsme se prevlikli do plavek a skocili jsme do naprosto ledove vody, která pro nas byla v dusnem horkem počasí ozdravnou lazni. Další lazen se konala po vystupu nazpet, kde stoji na konci cesty palmova chatrc s barem a osvezujim mojitem. Stary barman v tradicni kosili nam mezitim vypravel, ze mistni sedlaci pracuji v druzstvu, pestuji kavu a tu prodavaji státu...

Aby koupani nebylo malo, odpoledne jsme si pujcili 2 stara kola a doslapali asi na 15 km vzdalenou plaz Ancon u Karibskeho more. Byla to parada, stare zelezo s tvrdou sedackou, ale prijemna změna od taxiku, letadel…(v La Habane samozrejme není metro). Nafotili jsme si par obrazku s palmama, bilym piskem a modrozelenym morem a ja se ho vydala okusit na vlastní kuzi. Nadherne tepla voda, ale s bosyma nohama me dno pichalo jako jehlicky. Tak mi doslo, proc mi na parkovisti nabizeli bryle na potapeni, dno totiž bylo porostle koraly, a ty co jsou zkamenele teprv jenom na pul jsou velmi ostre a slapat po nich je samozrejme hrich.

A pak uz byl zapad slunce, další fotozabery a rychle zpatky slapat domu, nez se uplne setmi. Ale ouvej, moje kolo kaput, slapu slapu a nic. 15 km bychom do tmy nezvladli ani s Favoritem, natoz pesky. Nastesti jsem zahlidla autobus jedouci k hotelu, tak jsme utikali na hlavni cestu, abychom ho cestou nazpatek stopli, protože jsem myslela, ze je to mistni beach-bus. Tak uz prakticky po t me jsme ho chytli, ale nebyl to beach-bus, ale autobus vezouci kanadske turisty na letiste. Nastesti byl jenom z polovicky plny, takze ochotne soupli nase kola do kufru a my jsme na palube s air-con pokecali s Kanadanama a zazitcich na Kube. Pro me nepochopitelne však stravili svou tydenni dovolenou v balicku na plazi a v malebnem Trindadu, aniz by si zajeli na vylet do blizouckych hor (ale co, aspon tam zatím není tolik turistu), ale nepodivali se ani do La Habany. A bez znalosti spanelstiny se podle me o zivote na Kube nedozvedeli vůbec nic…(i když Kubanci zakladni zasobu anglickych obchodnich slovicek ovladaji vetsinou dobře)

Kazdou vypravu je třeba zakoncit jednim Mojitem a poslechem zive hudby v baru, a na Kube si to muzete doprat opravdu vsude.

2007-01-02T15:04:00.000-08:00

29.12. – Cabaret Nacional

Rano jsme si vyhradili na nakup suvenyru, obed v paladaru – to jsou mistni soukrome restaurace primo doma u nekoho, je to levnejsi a cerstve jidlo. Nemaji zadne reklamy, kucharky si vas odchytnou primo na ulici. Z těchto soukromych aktivit se musí samozrejme platit dost vyskoke dane – z ubytovani v soukromi, stravovani v soukromi i z prodeje suvenyru. Ty rodiny s tim mají docela spoustu papirovani.

Taxika nazpatek do La Habany jsme také sehnali na ulici, opet za stejnou cenu jako autobus. Taxikar se nam však snazil nauctovat o 5 pesos vic, ty jsme mu však nedali a při vchazeni do domu nam zase jeden stary muz podrzel dvere a chtel za to také 1 peso, pry ze tam pracuje. Tak jsme mu podekovali za laskavost a sli dal J

Vecer jsme se opet posilnili pizzou v restauraci a pote jsme navstivili Cabatet Nacional. Vystoupeni tanecnic okouzlilo hlavne Luksze, kubanky hodnotil velmi pozitvne. Ani se nedivim, všechny nosi minisukne a tricka miniaturnich rozmeru. Kubanska společnost je velmi ruznoroda. Spanele, kteří sem prisli, prinutili pracovat všechny domorode obyvatele na plantazich a tezka práce a evropske nemoci je zahubily. Potom sem dovezli africke cernochy. Proto se zde vidi lide od blondynek přes mulaty s modryma ocima az po uplne cernochy. ( V Mexiku jou charakteristiky puvodnich obyvatel mnohem znatelnejsi – nizky vzrust a sneda plet).

Cisnik, kterého jsme pozadali o ucet, se nas neobtezovat zeptat, co jsme pili a jenom nam hodil cenu $32; spravna cena byla $16). Pak řekl $29, pak jsme mu teda rekli, co jsme pili tak to snizil na $19.50 a pak na $18. Tak to uz jsme se na nej vykaslali, dali jsme mu je a adios J

2007-01-02T14:53:00.000-08:00

30.12. - Vinales

Puvodni plan vstavat po kabaretu v 7 rano zhatilo to, ze jsem zapomela, ze mam na telefonu mexicky cas a tak jsme se krasne vyspali az do 8, kdy uz jsme měli byt na nadrazi. Tam se nam nastesti ještě v 9 hodin podarilo najit neoficialni taxi (cehoz jsem si hned nevsimla) a usmlouvat cenu z $ 80 (prej je to do kopce) na $ 60 i se zpatecni jizdou. Kazdopadne ridic byl dost divnej a když jsem odhalila, ze je to taxi neoficialni, a ze kdyby nas chytla policie, tak jim proste ani spanelsky nenamluvim, ze nejsem cizinka a zustali bychom trcet kdovi kde.

Dalsim fenomenem kubanskych silnic jsou zastupy lidi podel nich, kteri cekaji, az je někdo sveze. Kdokoli ma auto, nabidne volne místo tomu, kdo ho potrebuje, to je podle me socialismus. Kazdopadne na Kube mají několik dalnic, a s tak malo auty se po nich frci bezchybne.

Vinales je kubansky narodni park Unesco, a vyznacuje se pahorky, které vycuhuji z krajiny jako velbloudi hrby. Udajne je tam taky nejvetsi borovicovy les Kuby, ten jsme ale asi nejak prehlidli ;)

S odporem k turistickym autobusum jsme se rozhodli chodit pesky, protože pujcovnu kol ve vesnici nemeli, na mopedy jsme uz nemeli peníze a Lukasz nerad jezdi na koni. Po kratkem bloudeni jsme konecne nasli cestu, když v tom za nama jede tradickni kubansky dopravni prostredek – konsky povoz. Pan nam nabidl odvoz, takze jsme hned naskocili a ujizdeli si. Mezitim nam povidal, kde pracuje, o sve rodine a ze se musí stavit doma. Pak jsme zabocili k nemu domu, kde nam ukazal svoje 2 deticky, pani, provedl nas svým opravdu prostym obydlim a chlivekem s prasaty. Nakonec nas obdaroval kazdeho dvema banany ze sve zahrady. Tyto banany prirozene uzraly na palme a tak vyborny banan jsem nikdy v zivote nejedla. Chutnal něco jako s prichuti lesni boruvky, která je vlastne taky jednim z nejprirozenejsich plodu.

Nasedli jsme zpatky na valnicek i s deckama a dovezli nas az ke skalam. Tam jsem jim dali naše susenky, 5 pesos a byli jsme ohromne pysni na nas další dopravni prostredek J

Na skale bylo namalovane jakesi dilo pod nazvem Teorie evoluce, které mi prilis umelecke nepripadalo, zato v mistnim palmovem baru nam k mojitu podali lahev s rumem, abychom si primo nalili podle gusta, proste idylka. Pote jsme se uz po vlastnich vydali po cesticce pro kone udolim mezi tema kopeckama, az jsme po 8 km v nadherne prirode s tabakovymi poli a cukrovou trtinou vysli opet na druhem konce vesnice. Tam jsem potkali par mistnich decek a oráče s dvouma jakama, ktereho jsem se opet zvedave optala na zpusob jeho zivobyti a on, jestli se u nas uz mame lepsi. Je docela tezke nekomu takovemu rici, ze ano. Kdo vi, jak dlouho si budou muset na skutecnou zmenu pockat.

V mistnim obchudku jsem si koupila balicek tradicni kubanskou kavy a pak uz jsme zase nasedli do naseho „taxi“ (před Havanou je na dalnici osvetleny usek s hlidkou, která nahodne kontroluje auta). Za poslední pesa jsme se dopravili az domu a byli jsme radi, ze nam pani domaci vymenila ještě nejake dolary za pesa (uz byl vikend). Vecer jsme tradicne vyrazili hledat zivou muziku a tentokrat jsme narazili na klasickou hudbou pro turisti na namesti před katedralou. Byl to ovšem hodne spatny playback Andrea Bocelliho a dalsich svetovych tenoru J. Nicmene jsme si tentokrat netradicne objednali Pina Coladu, která byla opravdu nejchutnejsi, jakou jsem kdy pila.

2007-01-02T13:55:00.000-08:00

31.12. Muzeum revoluce, odlet

Poslední den jsme se rozhodli venovat cinnosti, které jsme se doposud vyhybali, a to navstevou muzea a zvolili jsme to hlavni z hlavnich – Museum revoluce. Ještě před vstupem jsme si koupili od kamelota novinovy vytisk Granma / mistni rude pravo. O Bushovi jsem se v Granma docetla, ze byl zvolen nejhorsim clovekem roku a ze jeho pes ma internetovou stranku. Popravu Saddama Husaina pouze komentovala.

V muzeu mají zdokumentovany opravdu každý detail revoluce vcetne objektu, a osobnich potreb revolucionaru. Za jejich zhlidnuti zaplatite $5. Prubezne s nami se pohybovala skupinka s kubanskym pruvodcem, který velmi vasnive hovoril a statecnosti Kubancu v boji o celosvetovy mir v cele Latinske Americe, v Agole, v Namibii, a Kambodze, proste vyjmenoval skoro cely svet. Tak jsme si rikali, ze by se tim ani chlubit nemeli. Che Guevara je tu samozrejme po Fidelovi 2. nejvetsi hrdina a kult (byl zavrazden v 39 letech v bolivijskych horach při boji proti imperialistum), ale muj nazor je ze nadelal vic skody v mezinarodnim meritku jak Fidel na svoji rodne Kube.

Muzeum také dokumentuje utoky americkych agentu CIA na kubanska prasata, tabak a deti smrtelnymi viry nemoci. Vedle muzea je zasklena yachta Granma, se kterou se Fidel se svymi vernymi kumpany vylodil na pobrezi Kuby, aby ji zbavil diktatorskeho rezimu prezidenta Batisty; tank a letadlo, které bojovali v Zatoce svini, několik sestrelenych casti americkych letadel, které narusili kubansky vzduzny prostor a 2 predelany traktory na tank.

Obvykle 3 hodiny na letisti před odletem se nudite prochazenim duty free shopu nebo si ctete. Na letisti Jose Marti Internacional v Havane tento cas však akorat zuzitkujete na vystani si 6 front. Ta první nejdelsi je na check-in. 6 prapazek, 2 pracuji, 1 kouka. Pak se divite, co jste to vlastne platili za letistni poplatky, které jste platili při nakupu letenky, když se dozvite, ze tady musite zaplatit dalsich 25 pesos. Takze druha fronta je na smenarnu, protože spravny turista utrati vse, ze…ve treti fronte tedy odevzdate asi priblizne $30 dolaru za nalepku a razitko a postupujete do dalsiho kola na celnici. Odevzdate vizum celnikum v budkach, kde neproklouzne ani mys a pata fronta je na skanovani zavazadel. Mimochodem american, který by se chtel podivat na Kubu, tak snad muze ucinit jedine prestupem přes jiny stat.

Na terminal jsme se dostali akorat na nanalodovaci cas, uz tedy jen pomalu postupovat ve fronte na trhani lisku a usednout pohodlne do letadla. Nazpatek do Mexika jsem se zacala tesit uz v pulce tydne, když mi zacala chybet sit obchudku Oxxo, které je otevrene 24 hodin a clovek si tam muze koupit cokoliv kdykoliv. Také najist se v pekne restauraci s sirokym vyberem jidel jsem po všech mych pracovnich cestach zacala silne postradat.

2006-12-10T21:39:00.000-08:00

Dia de Muertos - Mexicke dusicky

2006-12-03T21:18:00.000-08:00

Acapulco

Vanoce v Acapulcu

Cerstve kokosove mleko

Surfari (frcelo to paradne:))

2006-11-26T21:22:00.000-08:00

Hodina tance v parku

2006-11-26T10:20:00.000-08:00

Vylet na plaz Maruata, stat Michoacan (Pacificky ocean)

2006-11-26T10:13:00.000-08:00

Estadio Azteca
Pro fotbalove fanousky pridavam pohled na mistni olympijsky stadion. Hrali Amerika proti Monarchas Morelia

2006-11-26T10:02:00.000-08:00

Moje prvni pyramidy

Vylet do Tuly, centrum Toltecke kultury.
Stojim na vrcholku pyramidy mezi Atlantama.
Na druhe fotce jsou v pozadi videt 2 hlavni pyramidy.

2006-10-17T16:31:00.000-07:00

PricewaterhouseCoopers
Firma ma dve hlavni oddeleni: audit a poradenstvi. Ja pracuji v auditu. Po trech tydnech skoleni me cekali dalsi kurzy na pocitaci, ktere byli zamerene vic prakticky. Taky docela uporny, ale nakonec jsem je zvladla (o mexickym danovym systemu: dan z pridany hodnoty, socialni a zdravotni odvody, a participaci zamestnancu).
Ted pomalu zacina auditorska sezona, takze zacinam 8. rijna.

Pivovar Corona - Grupo Modelo
Moje prvni prace je audit ve firme Las Cervesas Modelo de Zacatecas, ktera vyrabi znamou Coronu. Zacatecas lezi 10 hodin od Mexico City, proto jsme cely tym leteli letadlem. Budeme tu 3 tydny. Jsme nekolik skupinek a ja s mym sefem mame na starosti vnitrni kontrolu ucetnictvi v distribucni agenture.
Dneska jsme dorazili do pivovaru, kde budeme mit prohlidku. Je nejvetsi v Latinske Americe, a treti ve svete. Prikladam ilustracni foto naseho tymu.

2006-10-07T09:44:00.000-07:00

Výlet do Guanajuato

2006-09-27T21:34:00.000-07:00

Zaverecna vecere z kurzu o auditu s partnerama z PwC

2006-09-27T21:17:00.000-07:00

Teplo

Je mi tady zatim strasny teplo. Kdyz clovek vleze do metra, je to jako v saune. Okamzite svlekam sako ci svetr, a sotva dycham pri pohledu na lidi oblecene v zimnich bundach.

Mam ale trosku obavy ze zimy, pac tu neni topeni, a mam na spani jenom deku.

Zachody

Co me tady hodne udivuje, je zpusob pouzivani zachodu. Zachody tu maji americke (maji v mise vice vody, ta se pri splachnuti vypusti a ze spodu zase natece). Pouzity papir se tu ovsem vyhazuje do kose. Ale ne ze by to nekde smrdelo, ceske zachody obcas smrdi mnohem vic.

Jedno mexicke sidliste

Jeste jsem nemela prilezitost dostat se do nejake chude ctvrti, tak vam alespon popisi zazitek z bohate ctvrti. Kamarad z prace nas vzal v patek po praci na party se svymi kamarady. Cestou jsme se stavili v jeho dome, ktery stal ve ctvrti Interloma na vrcholu jednoho kopce na okraji mesta. Byl obrovsky s vyhledem na cele mesto, pod balkonem velka strz. Mramorovy zachod, bile koberce, bar a kulecnik inclusive.

Po nalozeni lahve 100% tequili z agave z domaciho skladu jsme popojeli na nove sidliste postavene z obrovskych spicatych vezaku. Protoze staly take na kopci, slo videt velkou cast podzemnich garazi a terasove zahrady. Pri vstupu do lobby po mramorovych dlazdicich me zaujaly: vratny, kozene sedacky, obrazova vyzdoba a vystavena obrovska cinska vaza. Bydleni v takovem dome si vsak mohou dovolit jenom prominenti, napr. doktori, pravnici atd.

2006-09-04T18:16:00.000-07:00

Pondelni spicka
Dneska se Vam musim kratce zminit o pondelni dopravni spicce. Opet se zpozdenim jsem jela metrem na zastavku autobusu PwC. Znamenalo to pro me, ze nemuzu cekat, az se jako obvykle nacpu do tretiho vlaku. Nebojacne a tvrdohlave jsem se tedy vrhla uz do druhe soupravy a cele 4 zastavky jsem stala cela zmacknuta a´la sardinka bez sance nadychnout se.
Cesta domu, o vecerni spicce, nebyla o moc lepsi. Bez problemu jsem nastoupila do prvniho vlaku, pri vystupovani jsem vsak zavahala a valici se dav me zacal strhavat nazpatek dovnitr. Lide stojici jeste venku me ale hnedka zachytli za ruce a pomohli mi vyprostit se ven. Wow. Je to neuveritelne.
Doprava v Mexico City je proste husta.

2006-09-03T09:24:00.000-07:00

Jeste jsem zapomela dodat, ze bydlim s Rumunkou, Nemcem, Svedem, dvouma Spanelama,
Polakem - exMCP Kamilem Kukulkou a Holandanem, ktery je napul Marocan. Co se tyce nove generace, jsou z Nemecka, jedna cernoska z Francie, ruska z Kanady, belgicanka, danka, a polak, ktery je presne o 1 rok starsi nez ja :)
Pak je tady jeste nekolik lidi z Brazilie, Chile a z Venezuely.

2006-09-03T08:53:00.000-07:00

Nastup do práce

Ve ctvrtek 31. rijna jsme se v klidu s tradicnim mexickym zpozdenim dostavili do budovy PwC, nikdo tam ale bohuzel nasim pozdnim prichodem nadsen nebyl. Cesta mi trva priblizne 50 minut, pricemz musim jednou prestupovat v metru a pak na mikrobus. Doprava je tu ještě ke vsemu velmi stizena kvuli demonstracim socialistu, kteří si postavili stany na hlavni silnici prochazejici stredem města.

Agenda prvnich dvou dnu v praci se skladala z organizacnich zalezitosti, jako identifikacni karty, company policies, seznameni s budovou, obed, vyplnovani, hodnoceni vykonu, predani laptopu atd. Od pristiho tydne mam 3-tydenni skoleni o auditu. To je super, protoze si aspon oprasim znalosti o ucetnictvi a osvojim si ucetnicka slovicka. Uceni se proste nevyhnu :) Jo zaradili me do skupiny audit-spotrebitelskyho prumyslu. Musime nosit uzavreny boty, sukne min. na kolena a nejlepe i sako. Tak to vypada, ze az dostanu vyplatu, tak budu muset nejaky obkeceni dokoupit. Ach jo. Kantyna je vynikajici, prijemne prostredi, mexicke jidla i klasicky fast-food, a menu skladajici se z polevky, mezichodu (ryze-fazole-pasta), hlavniho chodu, salatu a moucniku (vetsinou zelatina) stoji 26 Kc.

Dale se musim pochlubit první tequilovou party! Pije se tady casto michana třeba se Spritem. Také chodime kazdy ctvrtek na hodiny salsy. Je tady spousta super baru, ale třeba kavarna se moc nevidi. Pivo se tady pije docela dost, evropanovi prijde horsi, ja nepoznam nic:)

2006-09-02T22:45:00.000-07:00

Procházka centrem
1. Budova Krásných umění
2. Katedrála na hlavním náměstí Zocalo s představením indiánů
3. Katedrála v noci
4. Výzdoba Zocala na výročí nezávislosti 15.9.
5. Ve stanech demonstrantů

2006-08-27T17:13:00.000-07:00

Fotky ze sobotni prezentace a party.
1. Nove praktikantky
2. Ja a Jorge Aranda
3. Ja a dalsi Aiesekari

2006-08-27T12:54:00.001-07:00

JAK SE PROPLEST V MEXIKU CITY...

První setkani s mexickou dopravou pro mne bylo na letisti, které vypadalo uplne normalne. Z letiste jsme si vzali taxi, které nam privolal nejaky muzik za 20 pesos. (1 peso = 2 koruny). Jizda po 4 proudove preplnene silnici probehla docela klidne, zarazily me az reduktory rychlosti v obytnych ctvrti, které se malokdy daji prejet bez skrabnuti o podvozek auta.

Druhy den jsme vyrazili něco nakoupit do Walmartu autobusem MHD, které jsou o něco vetsi nez dodavka a jizda stoji 2,50 pesos. Natesnali jsme se na schudky k ridici, který kasiruje rucne při plne rychlosti a prekvapilo me, ze zde neplati konvence, ze mladsi pousti sednout si starsi. Tyto autobusy sice jezdi po dane trase, mapa ovšem neexistuje, casovy plan také ne. Mají pouze napsano na dverich kudy projizdeji, coz cizinci nerekne.

Dalsim a asi nejrychlejsim dopravnim prostredkem v Mexico City je metro. Ma 9 linii (Berlin jich ma přes 30 + rychlodrahu), a je cele z mramoroveho kamene. Jezdi často, presto je problem se ve spicce do nej nacpat (zkusenosti z ranni spicky mam ještě před sebou). Jednou nas bohuzel uz zklamalo. Vzhledem k tomu, ze je obdobi destu, každý den sprchne, nekdy méně, nekdy vice. Tehdy ale prselo tak silne, ze se metro muselo zastavit na hodinu a pul. Nam zbyvala jedna stanice, tak jsme dosli pesky, ale jinak chodit pesky smysl nema. Vecer jsme pak sli porad za obrovskeho lijaku tancovat salsu a ulice byly uplne zalite vodou (mam podezreni, ze tu nemaji kanaly). Jizda metrem stoji 2 pesa, jizdenky se kupuji u okenka a před vstupem se strci do turniketu, kterým se pak projde. Tento systém se mi libi, protože člověka nelaka jizda na cerno, a nemusi opatrovat zadne jizdni doklady z obavy před revizorem. Ještě zajimavosti je, ze metro tu jezdi na kolech. K metru patri Metrobus, ten ma jenom jednu trasu. Vlaky tu prakticky nejsou, dalkovy autobusy mají ale byt v pohode.

Co se tyce stavu vozoveho parku mexicanu, opet jsem byla velmi prekvapena. Krome toho, ze tu jezdi spousta starych Brouku taxiku, je vetsina aut novych a v dobrem stavu a na parkovistich nenachazim fleky od oleje jako před supermarkety u nas. Cele město je propleteno velkymi silnicemi, pro me jako pro chodce je to však horsi. Prechody pro chodce na nich prakticky nejsou, lide prechazi, když maji na krizovatce protijedouci auta cervenou. Velkou vyhodou tady ale jsou pro chodce prave reduktory rychlosti, protože je prechod pro chodce vetsinou namalovan na nich, takze ridic musí vždy zpomalit.

K doprave bych ještě pripojila zminku o popelarich, kteří jezdi v naší ulici (nevim, jestli se to takto dela v celem meste). Jeden popelar jde napred a zameta chodniky, na které přes den napadne spoustu listi a kvetu ze stromu a za nim jde druhy, který před sebou tlaci karu. Na ni je sud na smeti a zbytek kary je ovesen plastovymi taskami, které lide nechavaji za vratkama. Musim ale rici, ze az na autobusove nadrazi je vetsina ulic cista a nesmrdi.

2006-08-27T09:49:00.000-07:00

Bydleni

Bydlim s ostatnimi praktikanty v dome, kde nas je 8. Mame tady 4 koupelny, tepla voda ovšem tece jenom v jedne a svetlo sviti ve dvou. Pak je tady kuchyne, spolecna jidelna a obyvaci pokoj. Pracku nemame, ale za rohem je pradelna. Za to mame jednu vymozenost v podobe uklizecky, která nas navstevuje jednou tydne.

Dům se nachazi jizne od centra. Jak daleko je na okraj města zatím netusim, jednou jsem si myslela, ze ho vidim, a pak jsem se ztratila.

2006-08-25T19:44:00.000-07:00

S ostatnima praktikantama v kavarne

Romantika na lavicce...:)

2006-08-25T09:14:00.000-07:00

Spanelstina

Ahoj, tak zase vsechny zdravim z Podpopocatepetli, tentokrat se vam hodlam sverit s tim, jak bojuji s mistni mluvou, kterou je, jak jiste vsichni vite, spanelstina.

Po nekolika zacatcich a koncich s ucenim se spanelstiny jsem se rozhodla, ze není jiné cesty nez do toho skocit rovnyma nohama a proto jsem se rozhadla odjet prave do Mexika. Posledni pulrok jsem s tim definitivne sekla. S priblizujicim se datem odjezdu jsem se ovsem vzpamatovala a zacala jsem drtit jak na bakuli. Abych se nenudila v letadle, nechala jsem si spoustu materialu na posledni chvili. Let jsem vsak stravila uplne jinym zpusobem, jak uz jsem zminovala vyse. Pripravena nepripravena jsem tedy vyrazila do mexickych ulic. Prvni dny jsem jen tak zvanila, co jsem potrebovala, to jsem rekla. Spise mam problem s rozumenim, ktere si clovek jako samouk domaci zas az tolik neprocvici. Vsichni Aiesekari kazdopadne mluvi anglicky, vzdy se tedy vse potrebne dozvim.

Nyni uz mam za sebou skoro tyden a zamyslim se tedy, zda u me doslo k nejakym pokrokum. Na zacatku jsem se samzrejme nachazela v pozici toho nejhorsiho, vsichni byli bud na Erasmu v Spanelsku nebo primo ze Spanelska. No, rekla jsem si, casu je dost, a v praci se pry mluvi jen spanelsky. Za to jsem moc rada, a dokonce mi ostatni rekli, ze tem, co nemluvi moc dobre, vsichni pomahaji, a ze je to v pohode. Ted jsem docetla druhou spanelskou knihu a koupila si dalsi. Take jsem zkonzultovala muj pokrok se svou novou kamaradkou Julii, a pochvalila me, ze urcite, preci jenom jde znat, kdyz se clovek nemusi zamyslet nad kazdym slovickem. I s rozumenim je to lepsi, lide tady nemluvi tak rychle.

Takze ted jen cekam, jak se to vyvrbi, za osm mesicu mi to do hlavy vlezt musí. Kazdopadne mam zitra prezentaci ve spanelstine o sve osobe pred sefama z PwC, tak mi vsichni drzte palce J

Zdravim!!

2006-08-23T07:14:00.001-07:00

Univerzita

Pobocka AIESEC, která me ma na starosti, se nachazi na mistni soukrome univerzite LA SALLE. Navstevuje ji 11 000 studentu. Je to rozsahly komplex budov s 3 sportovnimi hristi, venkovnim bazenem a podzemnim parkovistem. Taky chci mit na nam. W. Churchilla palmu….:)

2006-08-22T07:40:00.000-07:00

Ja okukujic me nove pracoviste a v Polance v parku (ctvrt)

2006-08-22T07:35:00.000-07:00

První dojmy

Po dlouhych pripravach, poradne oslave a narocnem letu, ktery jsem zakoncila tremi hodinami na palubnim zachode, jsem cela dorazila na letiste Benito Juarez International v Mexico City. Let mel 1,5 zpozdeni, a to kupodivu ne kvuli prisnym kontrolam na Londynskem letisti Heathrow. Mela jsem zde pouze 30 minut na prestup a proto jsem rychle vystrelila z letadla z Vidne a pomalu jsem zacala brzdit pri pohledu na asi kilometrovou frontu lidi cekajicich na prohledani svych zavazadel. Jako spasa z nebe vsak prisel zamestnanec letiste, ktery se laskave vsech cestujicich ptal, zda neodletaji do jedne hodiny. Po vyzuti boticek při kontrole jsem tedy mohla dale utikat ke sve brane jiz jen s pouhou 10-ti minutovou rezervou. Pritom jsem si jen smutne povzdychla, ze se nemohu oddat lakadlum duty free obchodu, které tak lakaji k nakupum. K memu prekvapeni byl vsak let kvuli opravam opozden, a tak jsem byla rada, ze si mohu dat mezi obema lety pauzu a poradne protahnout koncetiny.

Na mexickem letisti jsem vysla uplne zelena, ale cekali na me jiz clenove mistni pobocky AIESEC. Ti me privezli do meho prvniho utociste s tim, ze bude party. Nacpala jsem se tedy v rychlosti alespon cernym uhlim, ktere jsem si bohuzel sebou na palubu nemohla vzit (steward mi podal po vyplneni palubniho hlaseni prasek proti bolesti, ten jsem vsak vzapeni zvratila).

O prvnim vikendu jsem tedy zacala pomalu poznavat mesto, ktere me velmi prijemne prekvapilo. Pri predstave 20 milionu lidi na jednom miste by jednomu zatrnulo – ale ctvrti ktere jsem doposavad navstivila, na me udelali velmi prijemny dojem. Male barevne domecky bez zadnych bytovek ci panelaku pusobi velmi klidne a sporadane. Vetsina silnic je v kvalitnim stavu a cista. Kazde rano me dokonce probude zametaijici popelar tlacici vozik plny plastovych tasek s odpadky. Nektere casti vsak bohuzel cistene nejsou a slumy se na okrajich mesta nachazeji tez.

Mestska doprava…

2006-08-21T14:10:00.000-07:00

Hola todos,
vitam Vas vsechny na mem prvnim blogu - Marie in Mexico. Bude totiz cely pojednavat predevsim o zazitcich z meho osmimesicniho pobytu v Mexicu.
Vsechny Vas timto zvu, aby jste nevahali a pridali se do diskuze na konci kazdeho prispevku.
Tesim se Vase komntare,
Maren